Liturgické texty: 1. čtení: Gn 9, 8-15
2. čtení: 1 Pt 3, 18-22
Evangelium: Mk 1, 12-15
Dnešní promluvu bych rád zaměřil na téma, o kterém se moc nemluví, a to o Božím nepříteli tj. o satanovi. V úryvku z dnešního evangelia jsme slyšeli, že tento Boží nepřítel pokoušel Ježíše na poušti, ale jak tento nepřítel nás všech vypadá? Povím Vám jeden příběh.
Jednou se známý malíř Štětečka dozvěděl, že jeden starý rytíř nabízí ohromnou sumu peněz tomu, kdo mu namaluje portrét anděla a ďábla. Náš malíř se nad tímto přáním velice podivil a sám pro sebe si říkal, že starý pán je zřejmě blázen, protože nikdo neviděl skutečného anděla, ani ďábla, ale přesto byl tímto úkolem velmi zaujat. Netrvalo dlouho a malíř Štětečka zaklepal na sídlo starého pána, aby mu splnil jeho přání. Rytíř našeho malíře přijal s velkou vřelostí a nabídnul mu vše potřebné pro jeho práci. Malíř slíbil, že se hned ráno pustí do práce a jak řekl tak také udělal. Po dvou dnech měl malíř namalovaného krásného anděla jako z pohádky a byl velmi hrdý na svůj vlastní výkon. Když však starý rytíř vstoupil do místnosti, začal hned kroutit hlavou a malíři řekl: „pane malíři, tohle není anděl, tohle je atrapa pro pobavení malých dětí, takto skutečný Boží posel rozhodně nevypadá!“
Malíř Štětečka zrudnul nad rytířovou kritikou, ale v duchu musel uznat, že starý pán má pravdu a ještě téhož večera se pustil do práce a namaloval anděla v barokním stylu, jak často takové andělíčky vídal v kostelích, ale když přišel náš rytíř, nejen, že neměl slov, ale začal se hlasitě smát. „Ale pane malíři, tohle snad ne, tohle není skutečný anděl, jen lidská představivost, která dokáže dávat Božím věcem karikaturní tvary.“ Malíř Štětečka byl slovy rytíře rozzloben, ale i nyní musel uznat, že starý pán má opět pravdu a řekl si, že na to musí úplně jinak.
Začal si představovat anděla jako tu nejdokonalejší bytost a velmi brzo svojí představu dokázal zobrazit i na plátno. A když se po mnoha dnech na svoje dílo podíval, tak se dmul pýchou, protože tak krásné dílo ještě nikdy nestvořil. Náhle však do místnosti vstoupil starý rytíř a opět začal říkat něco v tom smyslu, že obraz je to sice krásný, ale k opravdovému andělu to má pořád ještě hodně daleko. Nakonec našemu malíři řekl: „pane malíři, jak na vás koukám, tak malování anděla vám opravdu nejde, víte co, namalujte mě alespoň ďábla a já vám zaplatím celou sumu peněz, jak jsem vám slíbil.“
Malířem Štětečkou lomcoval vztek, ale jelikož nechtěl přijít o výdělek, splnil rytíři přání a do večera mu namaloval rohatého čerta z pohádek. Když však rytíř večer uviděl malbu, musel se velmi smát a řekl: „pane malíři, tak teď jste se překonal, tohle je obraz pro pobavení všech lidí zvláště dětí, ale rozhodně to není ďábel.
Našemu malíři se podlomila kolena, ale musel uznat, že starý rytíř má pravdu. A tak začal znovu a vybavil si jednoho člověka, kterého nedávno potkal a ze kterého měl opravdový strach a podle něj začal malovat ďábla. Když však starý rytíř opět přišel zkontrolovat dílo našeho mistra, tak jenom řekl: „pane malíři velice lituji, ale ani tohle není ďábel, to je jen člověk na hranici své existence, ubožák, nad kterým se snad i Bůh smiluje, ale rozhodně to není ďábel a víte co, nechte ďábla, ďáblem a namalujte mi ještě jednou anděla a to přesnou kopii toho vašeho posledního a já vám všechny vaše výdaje královsky zaplatím.“
Malíře Štětečku popadl strašlivý vztek, sice plnil rytířovo přání a kreslil identickou kopii svého posledního anděla, ale přesto tato kopie nebyla úplně stejná! Když jí malíř dokončil, s hrůzou se podíval na tento svůj výtvor. Přestože andělé vypadali stejně, tak stejní nebyli. Jeden z nich byl krásný, ale ten druhý démonicky krásný a odrážel se v něm všechen ten hněv, který náš malíř během malování nabral. Mohli bychom říci, že z toho obrazu vycházel až strach. Starý rytíř přišel za malířem a řekl: „milí příteli, takto vypadá opravdový ďábel a našemu malíři vyplatil slíbenou odměnu.
A proč Vám říkám tento příběh? Občas se mně zdá, že působení zlého ducha nepřikládáme žádnou váhu, protože zlo a ďábla jsme přeměnili na něco, s čím je vlastně zábava. Vezměme si například čerty z pohádek, to jsou takové legrační nemehla, se kterými je vlastně sranda a někdy nám jich může být i líto, ale náš nepřítel je někdo jiný. Říká se, že mezi anděli byl lucifer, jinak nazývaný satan tím nejkrásnějším, nejchytřejším a největším ze všech andělů a tato bytost řekla Bohu: „já ti nebudu sloužit.“ A Bůh, jelikož respektuje volbu každé bytosti řekl: „dobře,“ je to tvá volba a omezil této bytosti její moc, protože jinak by v jediné nanosekundě svojí záští zničila veškeré stvoření, ale to neznamená, že tato bytost neexistuje a není mocná. A jediné, jak se této bytosti můžeme bránit, je nepodléhat jejím svodům, ale radikálně veškeré její návrhy odmítat, protože jinak nás sváže a spoutá a nakonec můžeme ztratit i vyvolení stát se Božími dětmi, které je nabízeno každému z nás.
Amen