21. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b
2. čtení: Ef 5, 21-32
Evangelium: Jan 6, 60-69
To je tvrdá řeč, zní z mnohých úst těch, kteří Ježíše následovali. Proč najednou taková změna, když asi všichni ti, co jsou nyní s Ježíšem, byli nedávno při zázračném rozmnožení chlebů? Protože Ježíš nyní po nich chce, aby si o něm upravili smýšlení a přijali jej ne jako Mesiáše vítěze, ale jako toho, kdo se vydá za všechny. A to je opravdu tvrdá řeč, protože nyní se to nemá týkat jenom jeho, ale i všech jeho posluchačů. A máme jenom dvě možnosti, jak jsme to slyšeli v dnešním prvním čtení. Buď si vybrat cestu následování, anebo cestu otroctví hříchu. Ježíš totiž nenabízí žádný kompromis, buď jedno, anebo druhé. A to se nám často nelíbí, protože na jedné straně chceme následovat Krista, ale na druhé straně se nechceme vzdát svých špatných návyků. Pane, já tě budu následovat, ale ať mě to nic, nebo jen velmi málo stojí! Ale že taková cesta nikam nevede a bez vydanosti a důvěry to nejde, o tom bych Vám dnes rád řekl jeden příběh.       
Jednou si císař Napoleon vyrazil do hostince. Doprovázel ho jen jeho pobočník Duroc. Nechtěli, aby je někdo poznal, tak byli oblečeni nenápadně. Když dojedli, přinesla stará hospodská účet – čtrnáct franků. Duroc sáhl po své peněžence, ale zbledl. Byla totiž prázdná. Císař se blahosklonně usmál a řekl: „Nedělejte si starosti, zaplatím.“ Prohledal kapsy, ale bohužel zjistil, že ani on neměl u sebe žádné peníze. Co teď? Císařův pobočník hospodské navrhl: „Zapomněli jsme si peníze. Ale do hodiny jsem tu zpátky a všechno zaplatím.“
O tom nechtěla stará ani slyšet. Hrozila, že okamžitě zavolá četníky, když na místě nezaplatí. Sklepníkovi, který je sledoval, se jich zželelo. Řekl hospodské: „To se může stát každému, že zapomene peníze. Četníky nevolejte. Zaplatím za ně těch čtrnáct franků. Vypadají oba poctivě.“ Tak mohli hostinec opustit. Pobočník se brzy vrátil zpátky a zeptal se hostinské: „Kolik peněz jste musela dát, abyste si tuto hospodu mohla koupit?“ „Třicet tisíc franků,“ odpověděla stařena. Duroc vytáhl svou náprsní tašku a vysázel na stůl třicet tisíc franků. Pak vysvětlil: „Na rozkaz svého pána, císaře, daruji tento hostinec sklepníkovi, který nám pomohl v nouzi.“
Nyní si můžeme položit otázku: Proč hostinská ztratila svou hospodu, a sklepník dostal takovou odměnu? Oba přece vzácného hosta přijali a hostili. Byl tu však jeden velký rozdíl: sklepník věnoval nenápadnému hostu svou důvěru, ale hostinská nikoliv.
My, křesťané, také přijímáme Ježíše jako nenápadného hosta ve svatém chlebu. Jak to, že jsou pak někteří lepší, a jiní nejsou? Je to proto, že jedni mu darují svou důvěru, druzí však ne. Jedni od něj očekávají všechno, druzí jsou lhostejní a neočekávají nic.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás důvěřovat Tvému slovu i Tvému tělu, aby byli ústřední silou našeho života. Nauč nás odvrhovat svoje slabomyslnosti a pochybnosti ve kterých se často utápíme. A nauč nás měnit naše smýšlení, když máme důvěřovat v Tebe, i když nás to bude něco stát. Amen