25. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 2, 12a – 17-20
2. čtení: Jak 3,16 – 4,3
Evangelium: Mk 9, 30-37
K tomu dnešnímu evangeliu bych Vám rád řekl jeden příběh. Maličký komár usnul na břehu potoka. Ale z hloubi lesa se ozval přidušený a hrozivý řev. Chudák komár se hrozně vylekal. Velký, silný, tlustý lev, který si hledal večeři, řval z plných plic. Komár rozhořčeně volal: „Hej, vy tam! Nechcete toho nechat? Co má znamenat všechen ten rámus? Nemůžete nechat slušné sousedy v klidu vyspat? Máte vůbec nějaké právo tady být?“ Lev zasupěl: „Jaké právo? Moje právo! Já jsem král pralesa. Dělám, co se mi zlíbí, říkám, co se mi zlíbí, jím, co se mi zlíbí, jdu, kam se mi zlíbí, protože já jsem král pralesa!“ „Kdo vám řekl, že jste král?“ zeptal se klidné komár. „Kdo to řekl?“ zařval lev. „Já jsem to řekl, protože jsem nejsilnější a všichni se mě bojí.“
„Jenže já, jen abych uvedl příklad, se vás nebojím, takže nejste král.“ „Nejsem král? Opakuj to ještě jednou, jestli si troufáš!“ „Jistě, můžu to zopakovat. A nejste král, jestli se mi nepostavíte a nezvítězíte.“
„Mám se bít s tebou?“ odfrkl lev, který se trochu uklidnil. „Kdo kdy slyšel něco takového? Lev proti komárovi? Ty ubohá nicko! Jedním fouknutím tě pošlu až na konec světa!“ Ale neposlal nikoho nikam. Pořádně si odfoukl z plných plic, dosáhl však jen toho, že se komár zhoupl na stéblu trávy a křičel: „Jsem silnější než vy! To já jsem král!“ V tu chvíli si lev jednou provždy uvědomil význam proporcí a vrhl se vpřed s tlamou otevřenou dokořán, aby komára spolkl. Ale pozřel jen trs trávy. A kde byl zatím mazaný hmyz? Usadil se přímo v nozdře lva a začal ho lechtat a bodat. Lev tloukl hlavou o stromy, škrábal se drápy, pofrkával, řval... „Ach! Můj nos! Můj ubohý nos! Slitování! Vylez ven! Ty jsi král pralesa, jsi všechno, co chceš... Ale vylez z mého nosu! Můj ubohý nos!“ skuhral nakonec lev. A tak komár vyletěl z nozdry lva, který zahanbeně a s ponížením zmizel v hloubi pralesa. Komár začal radostí tancovat: „Jsem král, král, král, král! Porazil jsem lva! Přinutil jsem ho k útěku! To já jsem nejsilnější a nejmazanější!“
Komár poskakoval sem a tam a jásal a ani si nevšiml, že se zamotává do něčeho jemného, hebkého a pevného... do dlouhých bílých, mezi stébly trávy téměř neviditelných vláken. Obtáčela se kolem těla hmyzu, svazovala mu nohy i křídla. Na svých osmi nohách přispěchal pavouk a zamumlal: „Takový skvělý kousek k večeři...“
A proč Vám říkám tento příběh? On má velkou paralelu s dnešním evangeliem. Ježíš říká učedníkům, proč přišel na tento svět, chce je připravit na nejdůležitější okamžiky svého života. A co na to učedníci? Nerozumí mu a místo toho, aby se zeptali Ježíše, co tím vlastně myslí a náležitě si to nechali vysvětlit, jako třeba podobenství o rozsévači, raději se mezi sebou přou, kdo z nich je největší. Řeší tedy malichernosti a podstata jim uniká. A co z toho plyne? Ať jsme jakkoliv velcí a třeba i velmi zbožní, pokud se necháme strhnout svojí vlastní pýchou, stanou se z nás bytosti nemoudří, jak jsem se zmínil v příběhu, nebo jak nám to v dnešním evangeliu ukazují i Ježíšovi učedníci.
A tak tě Pane, prosíme, osvěžuj nás svou moudrostí, abychom byli zvídaví jako děti. Zbavuj nás naší pýchy, abychom si nemysleli, že už jsme pro Boží království všechno vykonali, ale uč nás stále se ptát po tvé vůli a také objev v nás touhu zvídavosti po tvém slovu, i když mu často nerozumíme.
Amen