Liturgické texty: 1. čtení: 2 Král 5, 14-17
2. čtení: 2 Tim 2, 8-13
Evangelium: Lk 17, 11-19
Vidíme dnes Ježíše na cestě do Jeruzaléma, na cestě jeho posledního slavení na tomto světě velikonoc, na cestě, na kterou se celý život připravoval a ke které zval své učedníky. Je to cesta, která má jasný cíl, oběť lásky, záchrana každého člověka. A tak není divu, že když na té cestě jej zastaví deset malomocných, kteří zpovzdálí volají, smiluj se nad námi, tak že se jich ujme, vždyť právě proto přišel.
Víme, že malomocenství byla strašná nemoc, která vylučovala ty lidi ze společenství věřících, ze společenství rodinného. Dělala z nich lidi odsouzené na smrt takový prostě ztělesněný obraz hříchu a Ježíš je uzdravuje. Tak jako nakonec každého, kdo o to prosí. Problém je, že někdy se lidé musí dostat do velmi vážných situací, aby opravdu ze srdce prosili o smilování.
Víme, že celý ten příběh mluví také o vděčnosti. To procento je zarážející, jeden z desíti se vrátil a poděkoval. Člověk si jen říká statisticky, proč zrovna já bych měl být v těch deseti procentech? A je to pro nás výzva, abychom byli vděčni za to, co nám Bůh dává a abychom si hlídali pohled na svůj vlastní život, protože většinou se díváme na to, co nám Bůh nedává. A živíme v sobě nespokojenost, že všechno ještě není tak, jak bychom chtěli.
Ale to co je tam ještě zajímavější, že ten, který se vrátil a poděkoval, byl samaritán. Člověk, který přímo nebyl členem vyvoleného národa. Nevím, jak to Pán Ježíš myslel, když řekl: jděte a ukažte se kněžím, jo těch devět vědělo, kam mají jít. Chodili do chrámu, když byli zdraví, chodili na bohoslužby, chodili do synagogy, tam byli ty kněží a těm se mohli jít ukázat, aby se dál mohli účastnit kultu a náboženského života, ale ten jeden, ten neměl kam jít. A je zajímavé, že právě ten, ve chvíli, kdy zjistil, že je uzdraven, tak protože neměl před sebou žádné jednoduché řešení, tak se vrátil ke Kristu. A ten jediný mu padl k nohám a mohl přijmout spásu, lépe řečeno oni vlastně všichni byli spaseni, ale jen ten jediný, který se vrátil, tak tu spásu přijal.
O Boží dar je třeba nejenom prosit, ale z vděčnosti jej přijmout a na základě toho daru, tak postavit svůj život. Pro toho jediného to uzdravení znamenalo naprostou změnu života, objevení Krista, protože to co nás zachrání, tak to není náš náboženský život, ale Ježíš. Nás nezachrání, že jsme se narodili do křesťanské rodiny, ale to abych získal osobní vztah ke Kristu. A vše co nám Bůh dává je proto, aby se ještě více upevnil ten vztah k němu. Abychom se stali lidmi, kteří jsou vděčni za každý den a všechno, co od Boha dostávají a především za to, co pro nás Ježíš vykonal. Ale nejtěžší je asi závěr toho příběhu, kdy se vrátí ten jediný, tak mu neříká: ty jsi úžasný, ty jediný pojď, ty jsi pochopil, ale Ježíš se na něho podívá a řekne, kde je těch devět? Mě to připomíná to, když se rozčilujeme, jak málo lidí chodí do kostela a říká se to těm, kteří tam přišli.
Kde je těch devět? Kde máte ostatní členy rodiny? Kde máte své příbuzné, své přátele? Jak to, že je nás tady, tak málo? Tak takto asi ne a přesto to Pán Ježíš řekl: kde je těch devět? To znamená nějakým způsobem toho, kdo dostal tu milost, vrátil se a setkal se s Ježíšem, Pán Ježíš pověřuje, aby tu spásu, kterou přijal, nesl dál. A také mu říká: vstaň a jdi, On mu neříká: vstaň a pojď za mnou. Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila, to znamená, běž k těm, kteří nepřišli, běž k těm devíti a běž k těm ostatním, kteří mě ještě neznají, a přines jim poselství spásy.
Proto také každá mše svatá končí zvoláním, jděte ve jménu Páně. Jděte k těm, kteří tady dnes nejsou, jděte k těm, kteří Krista ještě neznají, začněte od svých blízkých a přineste jim Krista ve svém srdci. Jestli jim máte něco říct, tak to vám dá Bůh poznat, ale toho Ježíše, kterého přijmete, toho vneste tam, kde není. Jděte, vy jste prožili záchranu a každý, kdo ji prožil je poslán k těm, kteří jej ještě neznají. Kteří se spokojí třeba s tím, že přijdou do kostela na vánoce a my tady nejsme, abychom soudili ty, co nepřišli, ale abychom šli k nim.
A tak Tě Pane, prosíme, dej nám tu milost poznat, co pro nás konáš, zapal naše srdce vděčností a láskou k Tobě, přitáhni nás na své srdce a veď nás, abychom to co od Tebe dostáváme, dokázali předávat druhým.
Amen