15. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Dt 30, 10-14
2. čtení: Kol 1, 15-20
Evangelium: Lk 10, 25-37
Dnešní podobenství je odpověď na zákoníkovu otázku, co mám dělat, abych došel do Božího království? A tu otázku bychom si měli položit všichni. A odpověď: miluj Boha celou svou silou, celou svou myslí a celou svou duší a bližního jako sám sebe. A potom v tom podobenství Ježíš ukazuje, co to znamená bližní a říká, že ta podstatná služba lásky je milosrdenství.
Tak myslím, že by nebylo třeba to podobenství moc vysvětlovat, protože je jasné, ale možná by neškodil malý výklad, možná z trochu jiného konce, protože kdyby Ježíš sám nejednal tak, jako ten milosrdný samaritán by bylo těžko představitelné, že by to chtěl po nás. A ten výklad říká, že to podobenství člověka jdoucího z Jeruzaléma do Jericha, jití nebezpečnou cestou z výšky dolů, tak tím člověkem jsme my. Ten Jeruzalém to je ráj odkud, ale člověk musel odejít a ta cesta do toho Jericha je život. My jsme museli odejít z ráje a teď jdeme životem místem nebezpečným, plným různých nebezpečí, protože víme, jak jsou nebezpečná různá pokušení a také jsme často zraněni důsledky svých hříchů. Člověk je vždy hříchem zraněný.
A teď ten raněný člověk a tím člověkem jsme skutečně my, tak leží na té cestě a jsme neschopni se sami zachránit a teď přichází ten SZ kněz a ten výklad říká, že ten kněz to je SZ a to jsou ty přikázání. Tedy na pomoc člověku přichází zákon, my jej známe jako Desatero, ale židé těch různých příkazů a zákazů měli mnohem více, bylo jich kolem 500 set. A proč? To bylo takto Bohem člověku dáno, aby člověk věděl, jak žít, co dělat a co nedělat. Znáte desatero? Jenomže ten samotný zákon člověku nepomohl. Co je nám to platné, když známe Boží zákony, ale když jsme slabí a proti těm přikázáním hřešíme. Vždy znovu, protože jsme slabí. Zákon nepomohl, ten člověka nespasil, nezachránil. Ani desatero, protože člověk není schopen, je celé důsledně dodržovat.
Tak potom přichází další pomoc a to je ten levita, to jsou proroci. Bůh posílá proroky. Prorok jsou Boží ústa, aby lidem připomínali ten Boží zákon a aby jim připomínal, že je třeba se vrátit na správnou cestu, ale ani to nepomohlo, přestože proroci lidem říkali tyto Boží výroky, tak to nepomohlo, protože pro lidi bylo a je těžké je zachovat. A v zraněném srdci bylo těžké uchovat věrnost, nepomohl ani zákon, ani proroci. To nezachránilo člověka.
A do třetice přichází sám ten samaritán a to je Ježíš. To je Boží Syn a už nic neříká. Neříká, proč jsi tamto neudělal a proč ses prohřešil. Nic takového neříká, ale mlčky přijde k tomu zraněnému člověku, vymyje mu rány, víno to byla desinfekce na úrovni tehdejší doby. Olej to bylo léčivo zase na úrovni té doby a dá mu tam lék, naloží jej na svého soumara a odváží jej z toho nebezpečného místa do bezpečí a to byl ten hostinec. A ten hostinec v tom výkladu se říká, že je to církev.
On toho zraněného člověka, když jej našel, tak jej ošetřil a dopravil jej do církve a to je křest. A v tom hostinci v té církvi, tak nařídil tomu hostinskému, aby se o něho staral, aby mu dával výživu, aby mu dával vše, co potřebuje, to jsou svátosti církve. My jsme jakoby v hostinci v místě bezpečí, kde se o nás hostinský stará a ten hostinský je kněz a potom ten Ježíš říká: až se budu vracet a bude-li potřeba ještě za toho člověka doplatit, tak já to udělám, protože i ve chvíli naší smrti, a to je ten návrat za nás Kristus se bude přimlouvat a bude se za nás stavět, abychom neskončili pro věčnost špatně.
Tak se podívejme, jak to podobenství mluví o nás a o Kristu. A máme mít radost, že takto je o nás postaráno. To je nádhera, my se opravdu nemusíme bát. On má Bůh takový soucit s naší slabostí. Nepřestavitelný soucit a milosrdenství, ale po nás chce totéž. A říká: když jsem byl a jsem milosrdný k tobě, tak já chci, abys ty byl milosrdný k těm ostatním. A vždy i v jiných podobenstvích a Kristových slovech prosvítá to stejné. Jdi a jednej také tak, jednej, jako já říká Ježíš.
A kdo je ten bližní? A Ježíš říká: tak se podívej, když jsi tam ležel zraněný na té cestě bez pomoci, to bylo před křtem, mezi námi nebylo přátelství, ty jsi tehdy nebyl můj přítel, ale já jsem tě za svého přítele přijal a já jsem ti pomohl, i když mezi námi byl předtím vztah nedobrý, protože lidstvo se od Boha velmi ošklivě odklonilo.
A Ježíš říká: a když ty máš pomoci svému bližního a to bude člověk, který má třeba velmi odlišné názory než ty, dokonce ty názory možná budou i proti tvým názorům, možná to bude i tvůj nepřítel, ale je v nouzi, tak já chci, abys jednal jako já. Abys mu pomohl, protože o pomoci nerozhoduje shodnost názorů, ani přátelství, ale to, že ten člověk potřebuje. Je v nouzi.
Bratři a sestry, tak to je všechno, víc není potřeba říci, je jasné, co po nás Bůh chce, to dělej a budeš živ.
Amen