Liturgické texty: 1. čtení: Jer 33, 14-16
2. čtení: 1 Sol 3,12 – 4,2
Evangelium: Lk 21, 25-28, 34-36
Je zajímavé, že začátek adventní doby, kdy církev vstupuje do nového liturgického roku, nové doby, kdy máme zase o trochu více proměnit svoje srdce, tak vstupuje textem na první pohled plných hrůz. A my to máme někdy také tak, že když se potkáme, tak si říkáme, to je strašný, co se děje v tomto světě, to je strašné, co se děje v naší zemi a ti politici, tak to snad nemá cenu ani mluvit a to je také někdy strašné, co se děje v těch našich rodinách. Ano i média moc dobře ví, že špatná zpráva, je vlastně dobrá, protože ta člověka dokáže daleko více zaujmout.
A co na to Ježíš a vlastně celá církev? No, na první pohled se zdá, že jedná naprosto stejně, také se snaží právě těmi katastrofami zaujmout, ale když se pozorně podíváme na ten dnešní text evangelia, tak zjistíme, že se jedná o text plný naděje.
Proč? Protože Ježíš říká, i když celý svět a hvězdy pominou, tak já zde budu stále. Já zde budu stále, a kdo věří ve mne, bude spasen. Ano, trošku nám to připomíná ty naše staré české pohádky, kdy sice to lidé v životě mají těžké, ale nakonec vše dobře dopadne. A to nás někdy křesťany vede ke klidu a někdy i k velké pasivitě, ale o tom ani to dnešní evangelium není, protože jen si třeba vzpomeňme na příběh o Abrahámovi a jeho životním osudu. Ano, on měl velký Boží příslib, že když bude věrný Hospodinu, tak jeho potomstvo naplní celou zemi. A jak to bylo dál? Abrahám reálně trpěl, musel mnoho obětovat, měl mnohé pochyby, než se to vše reálně stalo. A tak jak byl k Božímu dílu přizván Abrahám, tak je k němu přizván i každý z nás.
Vždyť i v tom dnešním evangeliu je jasně řečeno, až to všechno nastane, až často nebudete vědět jak dál, až ve svém vlastním životě budete absolutně bezradní, protože si myslíte, že je již konec všeho, tak se vzpřimte, protože já jsem stále s vámi. Ano, Pán nám neslibuje život bez bolesti a strádání, neslibuje nám život v ustavičné harmonii, ale slibuje, že je stále s námi a pouze na nás záleží, jestli jej přijímáme, nebo odmítáme. A Pán také říká, že Boží nepřítel na nás klade léčky, abychom to dobré, co konáme, nehrotili.
A co na to Ježíš? Bděte a modlete se v každé době, kdy je vám fajn a i tehdy, kdy se vám zdá vše zcela zbytečné, a to proto, abychom obstáli před Synem člověka.
A možná si říkáme, ale to přeci nejde, když je mně těžko, když je mně úzko, tak já se přeci nemohu modlit? Já nemohu obětovat, protože již nemám z čeho a apoštol Pavel k tomu správně říká: i přes všechny těžkosti milujte jedni druhé, protože jedině tak  ve vás Pán rozhojní plamen lásky. Jedině tak, kdy se zcela vydám, tak i ty největší těžkosti které mám, tak nebudou tak těžké, protože právě tehdy Pánu dovolím, aby mě mohl obejmout. Protože hrůzy co budou tento svět stát, zde budou stále a budou i v našich rodinách, ale jedno je jisté, Pán nad tímto již zvítězil a stále vítězí a chce nám s tím vším i pomoci, ale vždy stojí o to, abychom se i my aktivně zapojili. V tom je možná právě ten největší rozdíl mezi křesťanstvím a těmi našimi pohádkami, tam totiž často ten člověk k tomu přijde jak slepý k houslím, ale zde Boží milost na nás stále působí, a to i v těch nejtěžších zkouškách, ale vždy bude záležet na nás, jestli my dovolíme, aby na nás působit mohla, anebo se před ní uzavřeme, protože Bůh nikdy nejde přes svobodu člověka. Bůh nikdy nikoho ani nemůže zachránit, pokud mu to ten člověk sám nedovolí a Bůh nás vždy bude milovat, ale zároveň respektovat tu naší svobodnou vůli.
Ano i o tom jsou ty vánoce, na které se máme skrze advent připravit, spása na tento svět mohla přijít tím způsobem, jak ji známe, jenom proto, že Maria k tomu dala svůj svobodný souhlas a to přes všechny těžkosti, které s tím měla spojené.
Ano, tak Bůh důvěřuje člověku, že se tak svobodně rozhodne, tak důvěřuje každému z nás, a proto nás takto stvořil a po nás chce pouze jediné, abychom opravdu se snažili naplnit to naše lidství a pokud k tomu dá člověk svobodný souhlas, tak to bude naplněno, i když nebe i země pominou a v tom je vlastně smysl celého lidského života.
A tak Tě Pane, prosím, dej mi stále sílu Tě následovat, jak v těch dobách dobrých, tak i v těch, kdy se mně zdá, že již nic nemá cenu na tomto světě konat.
Amen