Liturgické texty: 1. čtení: Zj 7, 2-4. 9-14
2. čtení: 1 Jan 3, 1-3
Evangelium: Mt 5, 1-12a
Ten dnešní svátek, který slavíme, je o všech těch, kteří nás již předešli do Božího království. A je to svátek spousty lidí, protože do Božího království vstoupilo i mnoho těch, kteří žili před Kristem, i ty Kristus zachránil a je také důležité, abychom do toho Božího království vstoupili my. Jak? Abys miloval milosrdenství a pokojně kráčel se svým Bohem. Milovat milosrdenství. Milosrdenství není slepota, že by člověk neviděl špatné věci, anebo že by s nimi snad souhlasil, ne to ne. Milosrdenství je neskoncovat s člověkem, věřit, že je obratitelný, třeba v nějaký jiný čas. A dívat se na člověka jako na kandidáta nebe. Na každého člověka, dokonce i na zločince.
Je tedy třeba milovat milosrdenství, to znamená nejen býti milosrdný, ale milovat milosrdenství, to znamená milosrdenství přát opravdu každému, to se dá naučit, do toho se dá vstoupit, naučit se milovat milosrdenství. To nám změní pohled na lidi, naše osobní vztahy budou vypadat jinak, když takto budeme žít. Vždyť o tom mluvilo i dnešní evangeliu, kde jsme četli blahoslavení milosrdní, neboť oni sami dojdou milosrdenství.
A teď si vezměte, co se může stát s člověkem, který miluje milosrdenství? A který důvěřuje Kristu? Může se stát, že by takový člověk nebyl spasen? To se nemůže stát, jsou totiž dvě věci, které nás bezpečně přivedou do nebe, milovat milosrdenství a důvěřovat Kristu.
Amen