Liturgické texty: 1. čtení: 2 Král 4,8-11.14-16a
2. čtení: Řím 6,3-4.8-11
Evangelium: Mt 10,37-42
Viděl jsem na pohřbu, jak se se svým drahým zesnulým loučili lidé, kteří dali svůj život Kristu. Častěji však vidím pohřby, kde se lidé loučí s těmi, kde tomu tak není. Kde si lidé dali život pouze sobě navzájem, ale nejbolestnější je, kdy se má kněz rozloučit s někým, kdo svůj život dal pouze sobě.
Kdo žil pro sebe, sobecky a bral ze života jenom to, co se mu hodilo, tak, co nad hrobem takového člověka má kněz říci? A tak nakonec znějí slova, že bude dál žít v životě svých dětí, ve své práci, ve svých zálibách. Tomu dal svůj život, v tom ať žije. Kdo takový život nalezl, tak ten jej skutečně ztratil, protože za básnickou nadsázkou žít život v dětech a v práci se neskrývá nic, než žít v prázdnotě bez Boha, kterou si člověk zvolil tím, že svůj život nedal, a že nemiloval.
Kdo nalezne svůj život, tak ten ho ztratí, kdo ho ztratí pro mne, tak ten jej nalezne. Kdo to je ten Ježíš, že si může určovat takové právo, aby pro něj člověk ztrácel život? Kdo to je ten Ježíš, který nabízí úplný život tomu, který se všeho vzdá?
Kdo miluje otce, matku více, nežli mne, není mne hoden. Kdo miluje syna, nebo dceru více nežli mne, není mne hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, tak není mne hoden. Co to ze sebe děláš!? Křičeli na něho farizeové. My nemáme odvahu toto říci na adresu Páně, ale v našem srdci je přece jenom nějaký zmatek.
To je příliš tvrdé a má na to Bůh vůbec právo? Proč je takový Bůh? Kdo miluje více dceru, syna, matku více nežli mne, tak není mne hoden. Kdo to je ten Ježíš, že si dává takové výsadní právo pro sebe? Kdo žárlí na každou lásku, která by byla větší, než láska k němu. A co vlastně od nás očekává? Vždyť na jedné straně nám správně říká, že nemůžeš milovat Boha, jestli správně nemiluješ člověka a na druhé straně, když si člověk někoho zamiluje a konečně prožije, co je to láska a je mě s tím druhým dobře a chci se mu dát, tak nakonec jakoby Bůh tu moji lásku omezuje a vymezuje ji hranice, jakoby na tuto lásku žárlil.
Těžko se nám budou chápat tyto věty evangelia, pokud jsme Krista nepoznali. Pokud jsme nepoznali toho, který je život a který je láska, pro kterého jediného má smysl žít, protože v důsledku kdo nechce Krista, tak neví, co chce. A kdo Krista nemiluje a nenechal se jím milovat, tak promítá do svých lásek sebe sama. Svoje sobectví, a když miluje svoji matku více nežli Boha, tak připravuje si bolestný úděl, že nikdy nebude schopen života na vlastních nohách.
Tak se s tím setkávají v manželství všichni, kteří se nerozešli s rodiči, kteří je neměli rádi tou láskou, kterou je rádi mít měli, protože taková láska rozbourá každý řád a činí člověka neschopným žít posláním, tak jak jej žít má.
A kdo miluje své děti více nežli Boha, tak si připravuje bolestný úděl otroctví. Ty děti mu samotnému budou vládnout. A kdo miluje jiného člověka více nežli Pána, tak zotročuje právě toho druhého. Svazuje ho svojí láskou, protože v důsledku jeho láska je touhou mít, vlastnit a každá lidská láska je jenom uchopení toho mého já.
Miluji tě, protože ty miluješ mne. Je mě s tebou dobře. A Bůh nás chce ochránit těchto našich lásek a omezenosti našeho sobectví, právě proto, že nám nabízí něco daleko krásnějšího a hlubšího. Vyžaduje však krok víry. Nenechat se spoutat lidskou láskou, ale očistit se v Božím milování. Šťastný člověk, který takto miluje. Který žije a který druhé přijímá pro Boha, protože takového Bůh přijme. Takovému se Bůh dává a pro takového Bůh žije. Ježíš má právo říci tyto věty, protože On nedal před námi nikomu přednost, abychom ani my nedali nikomu a ničemu přednost před ním.
A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, tak není mne hoden. To je ten kříž s tou sousedkou a s maminkou a s dětmi je kříž, tak tomu lidi říkají kříž. Kříž není ledasjaká těžkost našeho života, kříž je především vzpoura, je to popravčí nástroj. Je to soud nad světem, je to vzpoura proti životu, který žijí lidé bez Boha. Kříž znamená radikálně se rozhodnout pro přijetí evangelia a nejen pasivně přijímat utrpení. To je veliká věc, když přijmeme bolest, kterou nemůžeme změnit, ale přijmout kříž a zvolit si ho, vzít ho na svá ramena je postavit se vedle Ježíše, který jde na Kalvárii a říci: „ano Pane.“ Já chci žít evangelium i k smrti svého vlastního já, protože tam začíná nový život. Vzít kříž znamená spolu trpět s Kristem nad bezbožností světa.
Když člověk pocítí ve svém životě touhu žít s tímto Pánem, který si dělá takové právo na náš život. Kdy člověka začne lákat tento muž z Nazareta, který je skutečně více než jakýkoliv jiný člověk. Když se v našem srdci začne objevovat láska k němu a začneme cítit, že najednou se ocitáme někde jinde, než jsme byli a začneme si klást otázky jak vlastně na to, abychom skutečně žili a nemuseli se jednou utěšovat, že žijeme ve své práci a ve svých dětech. Tak vyvstane před naším zrakem Ta, která Boží slovo uskutečnila nejvíc z lidí. Ta, která dokázala s Ježíšem vystoupit na Kalvárii, vzít na sebe svůj kříž a postavit se pod křížem Ježíšovým, aby i ona nelezla ve smrti svůj život.
Je to Ta, která se musela také svého syna vzdát a pak jej přijala novým způsobem. Přijala ho ze své církve, je to Ta, která ve svém životě naplnila, že kdo přijímá vás, ten také přijímá mne. A když pod křížem přijala Jana, tak přijala s ním Krista v církvi, protože církev to je plný Kristus. Proto stojíme vedle ní a dovoláváme se její víry. V její víře naše víra roste, proto se dovoláváme její přímluvy a ochrany. Proto se snažíme nevzdalovat se s její cesty, protože ona nás učí pravé lásce a pravému životu. Životu, který se neztratí, který neznamená nic míň ani nic víc, nežli smrt mého sobeckého já a nalezení pravého smyslu života.
A tak Tě dnes Pane, prosíme, aby si nám dal odvahu jít stále dál. Uvěřit tomuto tvému slovu a zříkat se své sobecké lásky a objevovat lásku, která je víc. Snažit se tě milovat, i když je to pro nás někdy tak těžké. Milovat tě víc, než ty, kteří jsou nám tolik blízcí. Rozhodovat se pro tvůj život, i když nás láká přitažlivost tohoto světa. Přijímat všechny a všechno, co je tvým nástrojem a poselstvím, abychom jednou, ve své vlastní smrti objevili pravý život.
Amen