Liturgické texty: 1. čtení Iz 7, 10-14
2. čtení Řím 1, 1-7
Evangelium: Mt 1, 18-24
Dnešní liturgické texty nám hovoří o dvojí reakci, dvou mužů za Boží zaslíbení a je to reakce zcela odlišná. To první čtení mluví o králi Achazovi, to byl Izraelský král, který žil v 7. stol. př. Kr. a žil v takové těžké situaci, kdy jemu a jemu národu hrozilo dvojí napadnutí dvěma sousedními králi, a tak se dostává ten král Achaz do svrchované nouze. A do této situace k němu posílá Hospodin proroka Izaiáše s mimořádnou nabídkou a říká mu: já ti pomůžu. Vím, že hrozí Izraeli nebezpečí, ale já jsem se zavázal tvým předkům, že vás ochráním. Copak to nevíš? Vyžádej si ode mě znamení, že to myslím vážně, že vám chci pomoci. Ale Achaz tuto Boží nabídku velmi vyhýbavě a takovým falešným způsobem odmítá. Pod rouškou zbožnosti říká: nebudu pokoušet Hospodina, nebudu žádat znamení a vlastně s díkem tuto nabídku Pánu Bohu vrací. Proč? Protože má už vymyšlený svůj plán, který jde proti Božímu záměru. On se totiž rozhodl požádat asyrského krále, který má mocné vojsko a ví, že jeho pomoc bude znamenat podřízenost Asyrské říši a věděl, že bude za to draze platit jeho národ, že bude odpadat i od víry, což se nakonec stalo. Ale přesto všechno Bůh Izraelity nezatratil a vyslovil to proroctví, hle panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, což znamená Bůh s námi, tedy přesto všechno Bůh neopouští svůj vyvolený lid.
A na křídlech tohoto proroctví se přenášíme do chvíle, kdy se mělo naplnit to, co se stalo v evangeliu, a jsme v pozici Josefa a jeho situace je velmi podobná tomu, nad čím uvažoval ten král Achaz. Také Josef se nachází ve velké tísni. I on je v pokušení v situaci, se kterou si neví lidsky rady. Nedávno se zasnoubil se svou manželkou Marií, to zasnoubení, to byl židovský obřad, který byl velmi závazný. Znamenalo to, že ta dívka byla vyčleněna jenom pro něho a on pro ni. Zasnoubení u židů vyžadovalo naprostou věrnost, do roku měla být svatba a po svatbě měli spolu žít a bydlet jako manželé. Budoucnost byla naplánována a Josef se na ni upřímně těšil.
Než se tak stalo, zjistilo se, že jeho snoubenka s někým čeká dítě. Nepředstavitelně těžká situace, těžko si představit, co to pro Josefa znamenalo. Tolik svoji snoubenku miloval, tolik jí důvěřoval a teď je vše v troskách a Josef je v koncích. A nabízí se dvojí lidská řešení: buď se zachová, jakoby se zachoval mnohý muž s Izraele, celou věc zveřejnit a to bude znamenat pro Marii potupný trest. Za to bylo ukamenování, za cizoložství. Josef byl ale, jak říká evangelium muž spravedlivý a takovéto pohaně, tak ji nechtěl vystavit, chtěl ji uchránit, a tak volí druhé řešení, napíše Marii rozlukový list a tajně ji propustí. Tím z ní formálně udělá svoji manželku, sice propuštěnou manželku, ale manželku a tím její dítě zlegalizuje. Potom se ona odstěhuje někam, kde ji lidé neznají a tam bude žít. Řešení, které vymyslel Josef, aby ji ochránil od smrti.
Jenže do lidských plánů Josefa zasahuje Bůh. A dělá to ve snu, Josefe, neboj se vzít do svého domu svou ženu Marii, neboť dítě, které počala, je počaté z Ducha svatého, porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, on totiž spasí svůj lid od hříchu.
A Josef, jak zareaguje na tuto Boží výzvu a nabídku? No, on uvěřil Božímu slibu i v okamžiku, kdy se mu se mu to zdálo nepravděpodobné a podivné a nepohodlné, toto Boží řešení. Jeho život se zcela převrací, v okamžiku, kdy přichází na svět ten, jehož jméno znamená Spása. A začíná chápat, že být zachráněn, neznamená být veden přímou a pohodlnou cestou, ale spíš dovolit Bohu, aby se nás ujal a přijmout jeho plány, jeho rozhodnutí a jeho nabídky, protože ty jsou vždy pro člověka, ty nejsou nikdy proti člověku.
A tak Josef na rozdíl od krále Achaze se na Boží příslib spolehnout uměl. Prostě to udělal, řekl: Bože já ti věřím. A proto s Boží vůlí a s Božím plánem souhlasím. Přijímá jej za svůj a volí Boží řešení. A to od něj vyžadovalo také jednu důležitou věc, kterou Achaz neměl, žádalo to po něm víru v Boha a důvěru Bohu a tuto víra a důvěru Josef měl.
Máme-li víru také my a my se nazýváme věřícími, tak bude nutné počítat s tím, že i naše víra bude zkoušena. Vždy a bude to tak, jak se taví zlato v tom tavícím kelímku a tím se zbavuje nečistoty, tak naše víra bude zkoušena v ohni zkoušek, aby se zbavila všech těch příměsí, které do ní nepatří. Budeme pokoušeni v těch zkouškách, hledat řešení svoje, bez Boha, jako to dělá spousta lidí, ale Bůh o vánocích vstoupil do našeho života a sebou přináší svá řešení, pro každého, kdo jej neodmítne. Ale vyžaduje to i po nás jednu důležitou věc, víru v Boha a důvěru v Něj. Povzbuďme ji v sobě o těchto posledních adventních dnech, tohoto roku.
Amen