Liturgické texty: 1. čtení: 1. Kr 3,5. 7-12
2. čtení: Řím 8, 28-30
Evangelium: Mt 13, 44-52
Dnešní evangelium začíná slovy: nebeské království je podobné ukrytému pokladu v poli, který má člověk hledat, a když jej najde, prodá všechno co má, protože ten poklad je daleko cennější než vše, co doposud získal a co by i mohl za svůj život získat. A abychom ten dnešní text dobře pochopili, tak je dobré jej vnímat v kontextu s evangelii předchozích dvou neděl. Před 14 dny jsme četli podobenství o rozsévači, kde Ježíš každému z nás říkal, že máme otvírat svá vlastní srdce Božímu slovu, zušlechťovat je a zúrodňovat. Minulí týden jsme četli, že lidský život je podobný obilí, do kterého nepřítel zasázel plevel a obilí a plevel rostou spolu, tedy, že se v člověku sváří dobré a zlé a má se snažit, aby u něho dobro zvítězilo. A k tomu Ježíš říká, že to je nutnost, abychom mohli vejít do nebeského království. A dnes k nám Ježíš hovoří o velikosti a nádheře Božího království, ke kterému bychom měli směřovat celý svůj život.
Jak, ale takové Boží království vypadá? Ježíš hovoří, že nebeské království je podobné perle, kterou obchodník chce získat tak, že prodá naprosto všechno co má. Není to bláhovost? Není to nerozum? Není, protože obchodník si velmi dobře uvědomuje, že ta perla mnohonásobně převyšuje jeho veškerý majetek. K tomu na jiném místě evangelia se říká: děti tohoto světa jsou mnohem prozíravější než děti světla.
A Ježíšovi výroky jsou opravdu určitou provokací, aby se člověk zamyslel nad smyslem života. Jeho podobenství o perle, nebo pokladu ukrytém v poli jsou určité paralely na lidský život. Ten majetek co člověk, nebo obchodník má je celý lidský život a ten je třeba vyměnit za život věčný. A to je smyslem těchto podobenství.
A to se nám zdá často moc. Pane, Bože já se k tobě modlím a něco pro tebe i druhé obětuji, ale vše, tak to ses zbláznil. To je moc, to po mě přeci nemůžeš chtít, vždyť já chci žít i svůj vlastní život. Jenomže, co znamená žít život bez Ježíše?
Znamená to žít tak, že ve svém životě s Bohem příliš nepočítám a tím se uzavírám do svého sobectví, do své sebestřednosti, do toho, že si v podstatě vystačím sám, maximálně s pár přáteli a rodinou. Jenomže někdy přichází chvíle, kdy z rodiny někdo odchází, ať na věčnost, nebo proto, že jsme si přestali rozumět. A stává se to i u přátel, že to přátelství se tak nějak prostě vytratí a možná můžeme i říci, že to je normální, že to tak v životě prostě chodí.
Ale s pohledu věčnosti? Jak vůbec vypadá takové peklo? Ježíš jej v dnešním evangeliu přirovnává k ohnivé peci a to přirovnání se nám může zdát poněkud úsměvné, ale co v konečném důsledku znamená život bez Boha? Znamená to, že já spoléhám především na sebe a lidi kolem sebe, ale moc dobře víme, jak to občas dopadá a teď si představme, že takto bychom měli žít celou věčnost? V těch našich nedokonalých vztazích na věky věků amen. Tak to by se dalo opravdu přirovnat k ohnivé peci plné muk.
Na druhou stranu nebeské království se od toho zase až tak moc neliší, také jsou tam lidé, kteří mezi sebou utváří vztahy, ale je tam zásadní rozdíl, nejsou tam sami, ale je tam s nimi i milující Bůh, který je láska sama.
Jak to přiblížit? Představte si dokonale zamilovaný pár, který se stále více poznává a miluje a jejich vzájemná láska stále roste. Tak podobné to bude v Božím království jenom s tím rozdílem, že tento stav bude trvalý a nepomíjející. A pokud takto budeme nahlížet na Boží království, potom je to něco naprosto zásadního, co má zcela ovlivnit náš lidský život.
No jo, ale jestli je Bůh takto moc dokonalý a milující, tak jak je možné, že je zde na světě spousta utrpení, proč to dovolí? Častokrát proto, že skrze utrpení člověk může růst v lásce, kdo mnoho miluje, dokáže i mnoho odpouštět.
A práh věčnosti? Zde člověk uvidí celý svůj život, tak jak jej žil, co mohl dokázat, kdyby chtěl. A také jestli více spoléhal na sebe, než na Boha, nebo tomu bylo opačně. A po tomto pravdivém podívání se sám na sebe bude to právě onen člověk, který Boha buď přijme v jeho oslňujícím světle anebo to světlo zavrhne, protože jej bude pálit tak mnoho, že jeho žár ve světle svých skutků nevydrží. Tedy ten kdo nakonec odsoudí, nebo oslaví člověka, bude on sám.
Nakonec o tom mluví i to dnešní evangelium. Nebeské království je podobné vzácné perly a ten kdo jí objeví, prodá všechno co má, tedy zasvětí svůj život Bohu a jde a koupí ji. Zasvětí, to neznamená, že odejdu do kněžství, nebo kláštera, ale že ve svém životě s Bohem stále počítá, že jsem otevřený jeho vůli, protože Bůh chce, abychom i zde ve světě dosáhly pravého štěstí a to jde asi každému z nás prožít šťastný život.
Jenomže pravého štěstí bez Boha člověk dosáhnout nemůže, protože v nás je jak dobré, tak i zlé a tak tím, že vše svěříme do rukou Božích, tak dáme Bohu možnost, aby nám to vrátil v míře daleko větší. Ono totiž to podstatné je i v tom, že vše co máme je dar od Boha kromě hříchu a když se Bohu nabídneme zcela, tak On naše životy může zcela proměnit.
Amen