Křest Páně

Liturgické texty: 1. čtení Iz 42, 1-4. 6-7
2. čtení Sk 10, 34-38
Evangelium: Mt 3, 13-17
Dnes jsme slyšeli nádherné evangelium, kdy Ježíš vstupuje do řeky Jordán a je od Jana pokřtěný a není to tak, že by tím vstupem a ponořením, tak že by tím byl očištěn, to Ježíš nepotřeboval samozřejmě, ale děje se něco úplně opačného, tím, že on vstoupil do řeky Jordánu, tak tím posvětil a očistil tu vodu. A nejenom vodu v Jordánu, ale všechny vody na světě tím připravil, aby byly vhodné ke křtu, také nám. A sv. Maxim Vyznavač k tomu říká, že předobraz Ježíšova křtu bylo zachránění Izraelitů při přechodu Rudým mořem.
Tam se ty vody rozevřely a před Izraelity byl ohnivý sloup a ten ohnivý sloup, je také obraz Krista, který vedl ty Izraelity těmi vodami do svobody a tentýž Bůh pro nás vtělený, takže viditelný pro nás, tak je tím sloupem, který vstupuje do řeky Jordánu a nás těmi vodami, tedy ty, kteří jej následují, tak ty, tedy nás vede do svobody a do Božího království. To je velmi nádherný odkaz a bylo by dobré, abychom si uměli tyto dvě souvislosti spojit dohromady, že je to tentýž Bůh, co tenkrát se ukázal jako předobraz na Izraelitech, tak podobně zachránil také nás, a to ve svatém křtu. A teď jde o to, abychom tento ohnivý sloup, tedy Krista stále následovali. Začalo to tím křtem, projitím vodou, tím nastala smrt starého člověka v nás a povstal nový člověk, který je skutečně k Božímu obrazu.
A když jsme vděčni Bohu a děkujeme mu za různé věci, tak bylo by třeba udělat tu revizi, jestli mu děkujeme, my ho dost často prosíme a to je dobře, protože stále něco potřebujeme, ale jestli mu také děkujeme. A teď mu děkují lidé většinou za dar zdraví, když jsou zdraví, nebo mu děkují za děti, za úspěch v práci, to je samozřejmě správné, za to je potřeba Bohu děkovat, ale a to jsem si uvědomil sám, když jsem si připravoval toto kázání, jestli mu já výslovně děkuji za dar víry a křest, přičemž všechny ostatní dary jsou mnohem méně, protože Pán Ježíš sám říká: co ti bude platné, když získáš celý svět, všechny zkoušky, třeba na všech vysokých školách, budeš zdraví jako rybička, ale ztratíš svoji duši? Nic ti to neprospěje. Největší dar je víra a křest, tím pádem.
Čili toto je třeba zrevidovat, jestli máme v sobě tuto vděčnost, my jsme dostali největší milost, protože je psáno, že bez víry se není možné líbit Pánu. A potom také o nás platí to, co Bůh Otec vyslovil o Kristu, toto je můj milovaný syn, v němž mám zalíbení, protože tento výrok vyslovil i o nás, o svých adoptivních synech a dcerách i oni jsou mé milované děti a těmi jsme se stali právě křtem, víte tedy, co se odehrálo?
Z nás se staly Boží děti a to jsme předtím, ale nebyli a o nás říká Otec, toto jsou mé milované děti, v nich mám zalíbení. A aby v nás mohl mít Bůh zalíbení, tak to jsme slyšeli v tom druhém čtení, co máme dělat. A tam je řečeno, no tak to je ten, kdo má úctu před Bohem a dělá to, co je správné. Čili abychom zůstali v tomto synovství Božím a v jeho přátelství, v jeho zalíbení, tak je třeba, abychom prošli nejenom tou vodou, tam to začalo, ale abychom stále se drželi u něho a šli s ním.
Proto je potřeba prosit ve svém životě, kromě těch ostatních věcí, o které prosíme a které potřebujeme, ještě o jednu věc, kterou potřebujeme úplně nejvíc. A víte, která to je? Dar vytrvalosti a šťastné smrti, protože tím křtem se nám otevírá brána do nebe, ale ještě jsme tam nedošli. A je potřeba tam dojít. A k tomu je zapotřebí věrnosti, vytrvalosti v dobrém. A to je také dar, to je milost a Bůh nám k tomu pomáhá. A tou branou potom šťastně projít do věčnosti už života nepomíjejícího. Je potřeba prosit za šťastnou hodinu své smrti. Prosíme o to v každém Zdrávasu: pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naši. A teď jde o to, a prosíme o to vědomě?
Lidé obecně považují šťastnou smrt, za smrt náhlou, někdo umře náhle a lidé řeknou, aspoň netrpěl. Ale náhlá smrt nemusí být šťastná. Tedy možná to řeknu jiným slovem, nenadálá smrt, vždy se naši předkové modlili od náhlé a nenadálé smrti vysvoboď nás, Pane. Proč? Náhlá smrt nemusí být nenadálá, když člověk počítá s tím, že k Pánu půjde a je připravený, to se musíme snažit a to je důležité být stále připravený, tak potom by ta smrt byla náhlá, ale ne nenadálá, to je ten rozdíl. Ale to co je zlé, je smrt náhlá a nenadálá. A to se nám nesmí stát.
A my si máme od Pána vyprošovat tu milost, abychom dostali ten dar svátosti smíření, před smrtí. Abychom se mohli vyznat ze svých hříchů a potom také trpělivost a odevzdanost do Boží vůle, protože i utrpení, které přichází spolu se smrtí, člověka očišťuje a hlavně ukracuje mu očistec. My potom můžeme řekněme to tak lidově rychleji. A protože si uvědomujeme, jak tento dar je potřebný a veliký, tak jej máme vyprošovat i druhým, především ve vašem případě svým dětem. V mém případě vám všem. A prosit o to vytrvale a se srdcem věřícím.
Amen