Liturgické texty: 1. čtení: Iz 22, 19-23
2. čtení: Řím 11, 33-36
Evangelium: Mt 16, 13-20
Proč myslíte, že se ptal Ježíš učedníků, za koho pokládají Syna člověka? Copak to nevěděl? Vždyť viděl do každého lidského srdce, věděl, co si lidé myslí, tak proč se ptal těch učedníku? Nebo byl zvědavý, to jsme my někdy. Chtěl to proto, že s těmi učedníky chtěl na to téma zavést řeč a začal trošku oklikou, protože věděl, jak to chodí, že většinou se bavíme o tom, co říká ten a ten a co se říká mezi lidmi. A tak se ti učedníci hezky chytli na tu udičku, jedni za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše, nebo za jednoho z proroků. A teď přijde ta věta, kvůli které to říkal a co vy, co ty, za koho mě pokládáš?
Ta otázka nebyla vůbec samozřejmá, protože v té době už Ježíš svýma činy prokázal, že je od Boha poslaný, ale předáci židovského národa Ježíše jako Mesiáše odmítly. Ačkoliv jim dával stále nová znamení, tak prostě jej nepřijali. Jeden z těch důvodů je, že nedodržuje ty předpisy, které oni považovali za důležité, abychom si rozuměli, nikdo nemůže Ježíšovi vytýkat, že by nedodržoval Mojžíšův zákon, ale oni k tomu přidali mnoho svých vlastních předpisů. O sobotě a očišťování nádob a o všem možném, tak to Pán Ježíš odmítl dodržovat.
Protože On přišel, aby plnil vůli Otcovu a ne vůli lidskou. Takže odmítl i ty náboženské předpisy, které si oni během staletí vymysleli. Ale farizeové čekali, že až přijde Mesiáš, tak se podřídí jim, jejich učení, ale On se do jejich učení nevešel. A dělal věci tak, jak je viděl u svého Otce. A farizeové a zákonici místo toho, aby se změnili, tak se ho chtěli zbavit.
Proto se Ježíš ptá se, za koho mě pokládáte vy? A Petr dá odpověď, která byla v té chvíli velmi důležitá. Ty jsi ten Mesiáš, ty jsi ten Bohem poslaný a Syn živého Boha. A dostane odpověď od Ježíše, která je velice důležitá. Blahoslavený jsi synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec.
Pán Ježíš to říká, aby si Petr uvědomil, že to je dar, že má toto poznání. Že to není z jeho hlavy, že už Duch svatý působí v jeho srdci, a že je moc důležité spoléhat na to, co nám říká Bůh a jak nás vede. A díky tomuto vyznání z Ducha svatého mohl být Petr také obdarován, kdy zazní ta věta. A já ti říkám, ty jsi Petr skála a na té skále, zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
A z té věty je potřeba si uvědomit dvojí, že tou základní skálou je pro nás Pán Ježíš a každý je povolán, aby na něm postavil svůj život. A když postavíme na Kristu svůj život i my se můžeme stát opěrným bodem pro ostatní. Přiměřeně svým schopnostem a je zajímavé, že Pán postavil do čela církve lidi obyčejné a chybující, jako jsme my. A je důležité, že je to jeho vůle a Boží důvěra v nás lidi.
A pak ty klíče, krásný symbol, tobě dám klíče nebeského království. Klíčen se otvírají dveře a ve Skutcích apoštolů máme tři příklady, kdy Pán skrze Petra otevřel dveře evangeliu. Za prvé: národu židovskému, hned po letnicích. Petr káže a ti lidé uvěřili, bylo na tři tisíce mužů, kteří přijali víru a dělali pokání. Další klíč, kterým otvírá Petr evangelium, bylo v Samařsku, tam působil Filip a byl to jáhen a oni se nechávali křtít, ale ještě nepřijali v plnosti Ducha svatého a tak poslali do Jeruzaléma a Petr tam dorazil spolu s Janem a otevřel Samařanům cestu do Božího království. A pak máme ještě jeden krásný příklad, a to je v 10. kapitole Skutků a zde Petr se rozhodl skrze apoštoly umožnit být křesťanem všem národům, tedy všem odemyká tu cestu ke spáse.
A můžeme si říct, že ten, kdo zakusil Boží lásku, tak ten může otvírat dveře i ostatním pro Boží království. A proto je tak důležité, abychom my sami postavili svůj život na Kristu, abychom jej přijali jako Pána a Spasitele svého života, abychom žili jeho evangelium, a pak se můžeme stát i těmi, skrze které bude Pán ten nový život a poznání Boha samotného, takový jaký je předávat i druhým lidem.
A tak Tě Pane, prosím, abych se i já dnes a denně stával tvým nástrojem, který předává tvé evangelium lidem kolem sebe. Kéž se tak opravdu stane.
Amen