Křest Páně

Liturgické texty: 1. čtení Iz 42, 1-4. 6-7
2. čtení Sk 10, 34-38
Evangelium: Mt 3, 13-17
Tak prosím Vás, kdy už to dítě necháte pokřtít, to chcete, až bude běhat, nebo jste se rozhodli doma mít pohana? Tak potom nepočítejte, že Vám ho budu chodit hlídat, já žádné pohany hlídat nebudu. No babi, to přece nemůžeš takto. Tak to tak neber, to víš, že jej dáme pokřtít, jenom jsme si říkali, abychom mu neuškodili, aby mu to potom nějak nevadilo, že by se potom mohl rozhodnout sám, ale když na tom budeš trvat, tak my ho pokřtít dáme. Tak tam prosím zajdi na tu faru, ty to tam znáš, ty chodíš do kostela, tak to nějak vyřiď, ať to dlouho netrvá a ať je to brzo hotové a také o tom nemusí každý vědět, tak to tam nějak domluv. A babička je spokojená. Je otázka, jestli je spokojený Bůh? S babičkou i s rodiči toho dítěte. Babička nevychovala svého syna tak, aby hledal, co se Bohu líbí a teď se diví, že synovi se nechce komplikovat si život nějakým křtem dítěte, když v tom sám nakonec vidí prázdnou formalitu. Je až zarážející, jak se z některých rodin vytrácí duch víry a ty základní projevy víry se stávají prázdným gestem. Co všechno Bůh dělá pro člověka a člověk není schopen ani toho nejmenšího.
Dnešní evangelium začíná prostou téměř nic neříkající větou. Ježíš přišel z Galileje za Janem k Jordánu, aby se dal od něho pokřtít. 120 km pěší chůze to je začátek Ježíšovi veřejné činnosti. Jenom proto, aby si stoupl mezi hříšníky, aby na sebe vzal všechno lidské a splnil Boží vůli. Pro nás, kteří nejsme často ochotni udělat ani krok kvůli svému Bohu a natož vůči bližnímu, tak nám tou první větou dnešního evangelia Bůh říká, že je ten, který je ochoten jít za člověkem. Oni u Jordánu si mysleli, půjdeme Bohu vstříc. A zazní druhá velice prostá věta evangelia, když Jan se zdráhá Ježíše pokřtít: „nech tak nyní, neboť je tak třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A Jan mu vyhověl, bez zbytečných řečí. Tady už se nemluví, tady se jedná, to je ten důvod proč Pán jde 120 km, proč Jan vykoná, to co On chce. Bůh si ti totiž přeje. To je to slovo, které mění životy jedněch a pro druhé neznamená ale vůbec nic. Boží vůle? Prázdný pojem pro křesťanství. Říkáte dceři, která se chce vdát, skutečně si to přeje Bůh, aby si vzala toho nevěřícího. No, ale mami, já ho mám přece ráda. Řeknete svým dětem, ale když jedete o těch svátcích na hory je to opravdu, tak dobře, že nebudeš na ty největší svátky v kostele? Ale prosím tě, vždyť to tak dělají všichni. Začíná to už v dětství, kdy se ta naše vůle kříží s vůlí rodičů, kdy po mě chtějí něco, co já nechci. Kdy mám vykonat něco namáhavého, tak se nám zase nepřeje. A pak to pokračuje dál třeba v práci, co zase ten bláznivý šéf po mě chce. Už zase mě dal něco na stůl, zase chce po mě něco, s čím já nesouhlasím a čemu se bráním. No a mnozí by mohli ze vztahů a třeba i z manželství, proč bych měl pořád já, ať jde také on. A minule jsme byli tam a dnes budeme tam. Něco za něco. A kdykoliv po nás druhý člověk něco chce, jsme ohroženi. Zase to není podle mého. A tak se může stát, že jakýkoliv projev Boží vůle je pro mě ohrožení. No, co Bůh po mě zase chce, zase se mám něčeho zříci, něco obětovat, na něco zapomenout. Zase mám žít nějak jinak, než jsem chtěl, co vlastně pořád po mě Bůh chce?
Boží vůle to je jeho láska k nám. My máme zkušenost, že lidská vůle člověka zotročuje, ale zapomněli jsme, že Bůh je jiný. Bůh je ten který osvobozuje a jestliže Bůh po mě něco chce, tak vždy proto, abych byl svobodnější. Bůh je ten, který otevřel oči slepým, který vyvedl vězně ze žaláře a ty co bydlí ve tmách. Proč se tolik bráním Boží vůli ve svém životě a nepřijmu ji, když je to projev Boží lásky ke mně.
A z nebe se ozval hlas, to je můj milovaný Syn v něm jsem nalezl zalíbení. Kdo z nás by nechtěl být milován? Každý z nás po tom touží, a když poznáme Boha, tak toužíme, aby On o nás stál, aby v nás měl zalíbení. A dnešní evangelium nám ukazuje cestu, ten, kdo plní Boží vůli, tak v tom má Bůh zalíbení. Ten, kdo na sebe nechá dopadnout projev Boží vůle, jeho lásky, i když ji vždy nerozumí a když jej to něco stojí. Je jasné, že kdo se nechá Bohem milovat, také On podobně miluje a v tom má Bůh zalíbení. Jde jen o to připustit, že ta láska má někdy jinou podobu, než jsme čekali.
Pane Ježíši, když se dívám na tvůj život, tak je mě někdy až trapně, protože na všech stránkách evangelia vidím, jak ses dokázal zříci své vůle, svého já pro nebeského Otce a pro nás. Jak si celým svým životem hledal, aby byl oslaven Bůh a člověk zachráněn. Jak si celý život usiloval, abys nás přivedl k Otci, a my zůstáváme na půlce cesty se svým sobectvím, se svým chtěním, se svým já. A tak Tě dnes chceme prosit, abys nám otevřel oči pro Tvoji vůli, a když poznáme, že si od nás něco přeješ, abychom neváhali jako sv. Jan.
Amen