Liturgické texty: 1. čtení: Mal 1, 14b – 2,2b. 8-10
2. čtení: 1 Sol 1, 7b – 9.13
Evangelium: Mt 23, 1-12
První co mě napadlo při četbě dnešního evangelia je jeden katolický vtip. Jak člověk pozná katolíka? Že si vždy sedne, nebo stoupne vzadu do kostela a jako argument použije dnešní úryvek evangelia, kde se jasně píše, že nemáme vyhledávat ta přední místa. Ale to dnešní evangelium hovoří o něčem jiném. Ježíš v něm hned na začátku jasně hovoří, že máme zachovávat všechny zákony, což pro nás katolíky je každodenní ranní a večerní modlitba, každou neděli, pokud nejsem nemocen být na mši svaté a minimálně jednou za rok jít ke svátosti smíření a o velikonocích k svatému přijímání, což jsou naprosto minimální požadavky k tomu, abych se mohl nazývat katolickým křesťanem. Co je pod tím, o tom se nemá smysl ani bavit, protože to již není ani víra, ale jen takové přežívání, které s vírou nemá nic moc společného.
Ježíš, ale v tom dnešním evangeliu hovoří o neúnosných břemenech, které učitelé zákona vkládají lidem na ramena. Co to je? To může být i náboženský marast, který si dobrovolně vložíme na ramena, a pak se ohání tím, jak jsem zbožný. Např. někdo může sjezdit všechny poutě a svůj dům proměnit v náboženské vetešnictví, ale pokud domácnost nebude řádně fungovat, tak k čemu to je? Ono se dá totiž člověka zbožností i ubít, když budu vyžadovat věci, které jsou za hranou. Na druhé straně máme zde jasná minimální pravidla, která jsou nutností toho, abych svoji víru žil vážně a také byl svědkem pro ty, kteří od své víry odpadli, nebo postupně odpadají. To je jediná cesta, aby se z nás dříve, nebo později nestali náboženské mrtvoly.
Ježíš se v tom dnešním evangeliu zaměřuje ještě na jednu důležitou věc. Nedělejte a nemluvte o věcech jenom na efekt. Co mě to pomůže, že se budu modlit každý den a budu pravidelně v kostele, když tam bude chybět vztah? Ano, ono je důležité zvláště u dětí a dospívajících toto po nich vyžadovat, protože díky povinnosti se buduje zdravý návyk, je to podobné jako s chozením do školy, kdy tam také posíláte děti den co den, ať se jim chce nebo ne, protože to je důležité pro jejich rozvoj, ale to samotné by bylo málo. Co by to bylo za modlitbu, kdybych aspoň někdy necítil živý vztah s Pánem? A co by to bylo za mši svatou, při které bych si neuvědomil zpřítomnění Ježíše Krista v eucharistii? A pak bych ani neřešil, že ke svatému přijímání mám jít jednou za rok, protože bych najednou viděl, že Ježíš se mně nabízí jako chleba věčného života a já pokud jej odmítám, tak se duchovně ochuzuji sám. A pak nebudu mít problém ani se svátostí smíření, protože ta mně otvírá cestu k chlebu věčného života.
Skutečně tomu věřím? Nebo jsem jak farizeové a zákonici z dnešního evangelia? Protože to je jejich problém. Ježíš jim nevyčítá ty místa pro ně sama, ani ty bankety a další věci, protože je důležité, aby lid někdo vedl, ale vyčítá jim, že sami ani nevěří v to, co lidi učí. Jak mohu jako rodič poslat dítě do kostela, když sám nejdu? Jak mohu někoho nutit k modlitbě, když na mně samotném není vidět, jak mě modlitba a víra pomáhá? Pouze co hoří, zapaluje a jestli je moje víra taková nic neříkající, tak jí nikoho asi neoslovím.
A ještě jedna důležitá věc, o které se hovoří na konci dnešního evangelia. Nikomu neříkejte Mistře, protože jen jeden je váš mistr. A kdo je mezi vámi největší, ať je vašim služebníkem. Co nám tím chceš, Pane říci? To je velká výzva pro mě jako kněze, učitele, rodiče a všechny ty, kteří zastávají nějakou vůdčí roli doma, nebo v práci. Vždy, když druhému něco říkám, napomínám, vedu, tak především to mám sám dělat. A přesto, že třeba můj duchovní život je na vyšší úrovni, než u toho mého souseda, tak se nikdy nemám srovnávat s ním, ale s Ježíšem a se svatými a potom hned je člověk pokorný, protože si uvědomí, kolik se v té škole lásce ještě musí naučit. A teprve s tímto vědomím a s touto pokorou, teprve potom něco můžu říkat druhým, aby to mělo nějaký smysl, a to jsou také největší výtky, které měl Ježíš vůči zákoníkům a farizeům.
A tak Tě Pane, prosím, nauč mě rozeznávat, co je podstatné a co nikoliv. Dej ať se vždy dokáži držet pilířů tvého zákona, ne pro ten zákon sám, ale proto, abych se stával příjemcem tvé milosti, kterou budu předávat těm, kteří ji tolik potřebují a abych nezapomněl, že vše dobré co mám, je dar od Tebe a dnes a denně se stával tvým dobrým služebníkem.
Amen