Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 7, 7-11
2. čtení: Žid 4, 12-13
Evangelium: Mk 10, 17-30
Mistře dobrý, co mám dělat, abych dostal věčný život? Tak právě takto se zeptal ten mladík a právě takto by se měl zeptat každý z nás. Zdá se nám to divné? No asi ano, zvláště potom, co Ježíš toho mladíka zpražil tím, že se jej zeptá, proč mu říká dobrý a pak se jej ptá  stupidní otázkou, jestli zná přikázání desatera, a pak mu řekne a jedno ti schází, prodej všechno co máš a pak mě následuj.
A představte si, že takto by Ježíš odpověděl nám. Jen si to představme, tak jde třeba nějaký muž a potká Pána Ježíše a tak se jej ze slušnosti zeptá, co má dělat, aby získal život věčný. A Ježíš mu odpoví, jestli zná přikázání desatera. No tak to je přeci na hlavu, ty přeci známe všichni: především nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš křivě přísahat a tak podobně - a možná, že by i každý z nás - a možná i se shovívavým úsměvem odpověděl, ale Pane, to zachovávám od svého mládí, proč se mě ptáš na tak samozřejmé věci, a Ježíš odpoví, tak víš ty co, tak prodej vše co máš a následuj mě.
A ten člověk by odpověděl, tak si představ mámo, že jsem dneska potkal Pána Ježíše a protože se k tomu nikdo neměl, tak jsem se jej za všechny zeptal, co mám dělat, abych přišel do toho nebeského království, které on pořád hlásá. A víš, co mně řekl: jestli znám přikázání Desatera. No co bys mu na to řekla, to si snad ze mě dělá srandu, že se mě ptá na tak samozřejmou věc. A tak abych jej neztrapnil, jsem mu řekl, ale to zachovávám od svého mládí, proč se mě ptáš na tak zbytečnou věc. A víš ty co, místo toho, aby se mně omluvil, že to tak nemyslel, že ví, že jsem člověk poctivý mně řekl, tak víš ty co, teď běž, rozdej všechno, co máš chudým a pak mě následuj. No tak to vážně přehnal, s tím člověkem já už nechci mít nic společného!
Bratři a sestry, nemáme to někdy také tak, že sice chceme jít za Pánem, ale moc neslyšíme, co nám říká? Že jsme někdy jako ten mladík, který si myslí, že všechny náboženské otázky má vyřešené, že když chodí ke svátostem, tak to bere, tak nějak formálně, aby se neřeklo, nebo jde jen na velké svátky a pak si ten život žije po svém a ještě si myslí, že tak, jak to dělá, je to naprosto správné.
Ona totiž ta otázka, co mám dělat, abych dostal život věčný, je naprosto správná, ale jde o to, jak ji položíme. Jestli jsme ti, co opravdu hledají odpověď, nebo jsme jako ten mladík, který dopředu si myslí, že všechno ví. A proč tedy pokládá tu otázku? No právě proto, že si myslí, že zaslouží pochvalu od našeho Pána. A v té otázce mistře dobrý je skrytá taková lest. On si myslí, že když Ježíše osloví poklonou, tak on mu tu poklonu oplatí a právě proto mu Ježíš říká, nikdo není zcela dobrý, jen samotný Bůh. A ten nám dal své zákony. A ten mladík na tuto zdánlivě jemnou výtku reaguje tak, že ji naprosto nechápe, ale Pane, Boží zákony zachovávám od svého mládí, to dá přeci rozum. Skutečně to dá rozum? A pak je tam ta věta, Ježíš  na něho s láskou pohlédl a řekl mu:  Jedno ti schází, jdi prodej všechno, co máš, rozdej chudým a pak mě následuj. A ten mladík zesmutněl, protože měl hodně majetku. Je majetek problém? Ano i ne. Vždyť i ten majetek je Boží dar, ale záleží na tom, jestli je na něm člověk závislý anebo ne. Jestli to, co má, slouží jen jemu, anebo to nabízí i do služeb druhých.
Jen si to přiznejme, tím bohatým mladíkem je každý z nás. Každý z nás má určité věci, návyky, zlozvyky, kterým dává přednost před naším Stvořitelem. Každý z nás si občas buduje takové malé zlaté tele, které jej spoutává, a víte, co je nejhorší, že si to ani nepřipustíme. Ten mladík, ačkoliv šel za Pánem především proto, aby se vytahoval, se s ním dává do hovoru a ptá se, co má dělat. A my většinou se již ani neptáme, vše nám je tak nějak jasný. Hlavně, abych si ten život žil tak nějak po svém a běda každému, kdo by mně do něj mluvil.
Ať je to Bůh, nedej bože kněz. A tak se necháváme spoutávat svými neřestmi, svoji pohodlností a už vůbec se neptám po tom, co mám dělat, abych vešel do Božího království. A možná, že i právě tak to měli ti apoštolové a proto Ježíš především jim řekl: lépe projde velbloud uchem jehly, než boháč do Božího království. A z toho byli ti učedníci paf, protože v Ježíšově době byl člověk bohatý odvozován od slova bohabojný nebo od toho, komu Bůh nějakým zvláštním způsobem žehná. A učedníci se právem ptají, tak kdo tedy, když ani ten bohabojný ne. A Ježíš jim řekl. Milí přátelé, kdyby záleželo na lidském úsilí, tak nikdo, ale to neznamená, že ta lidská snaha se nepočítá.
O tom totiž mluví závěr dnešního evangelia, kdy Petr Pánu říká: my jsme pro tebe opustili všechno a Pán mu říká, kdo takto jedná, dostane stokrát víc, tedy Pán mluví o důležitosti lidské snahy, která se má však projevovat tím správným způsobem.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás se Tě stále ptát po tom, co máme dělat, abychom získali život věčný a dej nám rovněž sílu, abychom ten svůj život dokázali měnit tak, jak je nejlepší podle Tvé vůle.
Amen