Liturgické texty: 1. čtení: Nm 11,25-29
2. čtení: Jak 5,1-6
Evangelium: Mk 9,38-43.45.47-48
Jak je možné, Pane, že jsem zase nemocný? A ten, který nevěří, tak u toho jsem neviděl, aby marodil! Jak je možné, že jsem se nedostal na školu a ten bezvěrec ano. A když se podívám na manželství těch našich mladých, tak proč zrovna jim se to nemohlo vydařit, když je spoustu těch, kdo v Boha nevěří a manželství jim vyjde.
Co vlastně chceme? Aby ten, který je zdravý, byl nemocný? A ten, kterého vzali na školu, aby ho vyhodili? Anebo chceme, aby těm, kterým se v manželství daří, aby se jim nedařilo? Lidské sobectví je nesmírně záludné a zrádné a dokáže na sebe někdy vzít i velice krásnou podobu. A před tímto sobectvím nikdo z nás není zcela ochráněn.
O co nám jde? O to, aby Bůh někde působil a jinde ne? Anebo nám jde skutečně o to, aby Bůh působil všude. Tak o co ti jde? O to, aby Bůh byl nevěrný k tomu, kdo upřímně hledá? A nakonec zjistí, že za vším je lidské sobectví! Chceme mít vše pro sebe a někdy chceme mít pro sebe i Boha. Jak to, že pan farář se na toho usmál a na mne ne? Jak to, že do té rodiny zašel a já jsem ho už třikrát zval a u mě ještě nebyl?
Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem a tak bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem. Miláček Páně i on chtěl spoutat Boží moc jen pro apoštoly. A Ježíš říká: nebraňte mu. Jako bychom nepochopili, že největší dar je v tom, že jsme Bohu blízko. Že jsme u něj, že jsme jeho učedníky.
Nebraňte mu, kdo není proti nám, je s námi. Mějme široké srdce, jako má Bůh pro člověka. Bůh, který nesoudí, ale který čeká. Kdokoliv podá číši vody, protože jste Kristovy, amen pravím Vám, nepřijde o svou odměnu. Dejme druhým šanci skrze ten dobrý skutek, který prokáží nám, na kterých by mělo být vidět, že jsou věřící a dosáhnout Božího ospravedlnění. A že toho dosáhnou lacině? Chvála Bohu! Chvála Bohu! Hlavně, že toho dosáhnou! Vždyť pro nás je snad důležité, že nám dali číši vody právě proto, že jsme Kristovy?
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili jej do moře. Proč člověk, když sám udělá něco špatného, strhává ke zlu toho druhého? Když sám je v blátě, tak touží, aby i ten druhý byl v blátě. A když někoho pomlouvám, tak s tím druhým o něm budu tak dlouho mluvit, až jej také pomluví. A když já budu lhát, tak budu toužit po tom, aby on také zalhal. Hrozné!
Vzpomínám si na případ jedné mladé paní, které bylo kolem třiceti let, a vykládala mi. Přestavte si, co se stalo. Tak v těch našich kancelářích je nás asi patnáct vdaných žen. Do včerejšího dne jsme byly jenom dvě, které se nemohly a nechtěly chlubit tím, že by porušily manželskou věrnost. Od včerejška jsem sama. A ty ostatní ženy na ni byly jako sršni. Naschvál mluvily o tom, že ta šla s jiným a ta šla jinam. A jaký je ten jejich manžel a že ten její je určitě taky takový a že by měla taky. Zlo nesnese vedle sebe dobro. A podstata toho je právě sobectví. A proč to děláme? O co nám jde, že nepřejeme v životě druhým dobro? Že nepřejeme dobro člověku, který se nám jeví jako nepřátelský, ale i on je Boží dítě. Proč jsme se učili nenávidět nepřítele, když Bůh miluje každého?
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji, je pro tebe lépe, abys přišel do života bez ruky, než abys s oběma rukama přišel do neuhasitelného ohně. Ježíš dobře ví, že zdraví je nesmírně cenná hodnota, vždyť nakonec uzdravoval nemocné a píše o něm evangelista, že uzdravoval každou nemoc v lidu. Ale také ví, že zdraví není všechno. A že mezi zdravím a věčnou spásou je nebetyčný rozdíl. A jestli je něco skutečně zlé a tragické, tak je to, když člověk ztrácí Krista. A proto Ježíš vyhrotil tuto větu. Určitě si nemáme sekat ruce, nebo loupat oči, ale máme pochopit, že by pro nás bylo daleko lépe, kdybychom si vyloupli oko, než abychom zhřešili, že by pro nás bylo daleko lépe, kdybychom měli o ruku míň, než abychom zradili Pána.
O co nám jde? To je společná otázka zdánlivě nesouvisejících několika vět dnešního evangelia. Jde nám o to, abychom ve svém životě hledali to, co je Boží anebo co je lidské? A abychom hledali jen to, co je Boží jen ve svém životě, anebo v životě všech lidí. Jde nám o sobecký prospěch můj a mé rodiny anebo jsem už dospěl a dívám se na svět Božíma očima? Vidím bídu svou, stejně jako bídu souseda a toužím po svém štěstí a po své spáse, stejně jako po spáse nepřítele? Oč mně vlastně v životě jde? Bohu jde o to, co je dobré v životě každého z nás. Kéž bychom se tomu alespoň trochu naučili.
Amen