Liturgické texty: 1. čtení: Jon 3,1-5.10
2. čtení: 1 Kor 7,29-31
Evangelium: Mk 1,14-20
Prorok začal procházet obcí a volal, ještě 40 dní a Lipovec (Ostrov) bude vyvrácen. Obyvatelé Lipovce (Ostrova) uvěřili Bohu. Vyhlásili půst, oblékli se v žínice velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. Byli bychom toho vůbec schopni?  Existuje člověk, který by se mohl stát poslem Božím a vyburcovat nás ke změně života? Anebo spíš, kdyby se někdo takový objevil, tak bychom na něj zavolali záchytku, nebo policii, aby nejančil. A když bychom viděli, že na tom možná něco bude, tak bychom si spíš spočítali, kolik těch dní bude, a když bychom došli k tomu, že 40, tak bychom si řekli, tak to máme ještě chvíli čas, zabalíme se a nějaký den předtím odjedeme k tetičce, která je 20 km odtud, aby nás to minulo. Anebo bychom šli dál tím trendem života, kterým jsme šli doteď a zmnožili to úsilí, abychom si užili, pod heslem užij si dne, tak bychom se vrhli ještě více do svých hříchů, abychom těch posledních 40 dní ze svého života ještě něco měli.
Upřímně smekám před těmi pohanskými Ninivany, kteří se dokázali na Jonášovo kázání obrátit. Kázání nějakého proroka, který slouží nějakému Bohu, a oni tomu uvěří a změní svůj život. Oblečou žínice, změní se, dají se na pokání. A také smekám před tím Jonášem, který přes všechnu svoji vnitřní neochotu a nechuť, poslechl Boží slovo a šel a vykonal, co vykonat měl. A řekl to slovo, které říci měl. A nebylo to asi jednoduché, vůči národu, který mu mohl být ukradený. Národ, který ani moc neměl rád, protože to byli lidé odpadlí od Boha, lidé zvrhlí a ve své duši jim přál zlo. A pak nakonec šel a stal se nástrojem záchrany.
I před ním smekám. Před statečností toho proroka, který se nebál toho nevěřícího davu a který vyšel do ulic a řekl to, co měl. Ono to není jednoduché a samozřejmé. Říci to, co člověk pokládá za správné ve jménu Božím, bez obalu a jasně. Tragédie toho našeho postoje je v tom, že zde stojí někdo víc, než Jonáš. Ježíš Kristus sám vystoupil, aby vyzval k obrácení. A kladu si otázku, kdo ještě by měl přijít, abychom jej poslechli? Těm stačil nějaký prorok Jonáš. Na koho čekáme my, až přijde, aby změnil náš život?
Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království a obraťte se a věřte evangeliu. To je jádro dnešního evangelia. A jedna z nejpodstatnějších vět, které v evangeliu zní, podstata Ježíšova poslání, naplnil se čas. Pro křesťana od té chvíle, kdy Ježíš přišel, tak nastal čas plnosti. Čas, se kterým si již nemůžeme nakládat tak, jak bychom chtěli. Je to čas, ve kterém uskutečňujeme poslání. Je to čas, za který jsme velice zodpovědní. Už si nemůžeme lehnout na kavalec a dělat jakoby nic a nechat ubíhat hodinu za hodinou a den za dnem, jako bychom zde měli být celou věčnost, čas se naplnil.
A po právu apoštol v dnešním druhém čtení řekne: říkám vám bratři toto, čas je krátký, proto ti, kdo mají manželku, ať žijí tak, jako by jí neměli. A ti, kdo pláčou, jako by neplakali. A ti, kdo se radují, jako by se neradovali a ti kdo kupují, jako by jim nemělo nic zůstat a ti kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť viditelný svět pomíjí.
Samozřejmě, že to neznamená, že přijde manžel domů a řekne, tak jsi to slyšela Marie, mám s tebou žít, jako bych tě neměl. Tak ahoj jdu do hospody. Ani to neznamená, že si budeme na něco hrát, plakat, jako když nepláčeme, radovat se, jako když se neradujeme a když si všichni přejí, že máme teď plakat, tak abychom plakali, tak takto ne. Toto se od nás nechce. Ta podstata je v něčem úplně jiném. Je v tom, abychom se nenechali strhnout tímto světem, který pomíjí. Vztahy, které pomíjí.
Není to pro nás skutečně výzva, že čas, který máme k dispozici, je skutečně krátký? Čas se naplnil, je potřeba využít toho času podle Božích představ. Čas se naplnil a přiblížilo se Boží království. Bůh začal vládnout mezi námi. To není doba bez vlády, tak jak se nám zdá. Ježíš vládne, i když se mu to někteří lidé snaží velice inteligentně překazit, ale On je vládce. A my můžeme žít v tomto království. A pro nás Ježíšův druhý příchod bude jen zviditelnění této Ježíšovy vlády.
Kdo už dnes s Kristem žije, ten se nemusí ani bát a děsit, ani vyhlížet s nejistotou každý druhý den. Ten ví, že Ježíš vládne a pokud vládne v jeho srdci, tak je vyhráno. A Ježíš přichází, aby nám zvěstoval tuto podstatou věc, kterou Bůh již vykonal. Naplnil čas, dal mu smysl a začal s Božím královstvím v tomto světě. A od nás chce, abychom se obrátili a uvěřili evangeliu.
A tady je háček, protože se po nás prostě něco chce. My už jsme na to hákliví. Připadá mně to jako když dva šestiletí kluci, jdou po náměstí a do toho místní tlampač něco hlásí. A jeden druhému začal říkat. Co po nás zase budou chtít? Tak po šestiletém klukovi už zase někdo něco chce?
Takže od nejmenších dětí jsme otráveni, že po nás zase někdo něco chce? Dejte mně všichni pokoj, to je heslo dnešní doby. No a samozřejmě, když farář a v důsledku, když chce Ježíš, tak už nás to také otravuje. A vůbec nerozumíme tomu, co po nás chce?
Obraťte se, čiňte pokání, změňte smýšlení, to je obsah podstatné skutečnosti mého života. V tom nejvlastnějším smyslu to znamená, navrať se domů. Navrať se tam, kde Bůh na tebe čeká. Odkud jsi vyšel. Je místo, kde se s tebou ještě počítá. Je někdo, kdo se na tebe těší. Vrať se tam. Tam máš žít a ne ve světě.
Tento návrat, to je obrácení, ale tohle my nechceme. Slovo obrácení nechápeme a spousta lidí nechápe, že obrácení je návrat k Bohu a ne od Boha pryč. Mluvit o pokání se už vůbec nechce, protože to zní velmi tvrdě a změna smyšlení je pro člověka tak zavádivá. Tady jde totiž o návrat k Bohu, o kterého jsem léta nestál. A uvěřit tomu, že Bůh na mě čeká, že o mě stojí, že je pořád pro mě připravené místo, kde mě mají rádi, tak to je evangelium.
Známe to, že lidé moc slibují a málo z toho se naplnilo, a tak už málo věříme Božím slibům a je to škoda, protože tím zůstáváme v cizině daleko od Boha a nejsme schopni ani toho, co následuje dál v evangeliu, abychom s velkodušností, se svobodou, se oprostili od toho svého a začali dělat to, co po nás chce Bůh. Žít ve společenství z církve mezi těmi, kteří se navzájem mají rádi a vědí, o co jim jde. To je důsledek skutečného obrácení. Změna celého života a všech vztahů. A právě toto mně dnes Bůh nabízí.
Amen