Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48
2. čtení: 1 Jan 4, 7-10
Evangelium: Jan 15, 9-17
Nevím, jestli jste se někdy zamýšleli nad pravou povahou nebe a pekla. A možná vás napadlo, proč právě tím začínám dnes svoje kázání, když evangelium nám jasně říká, abychom se milovali navzájem, jako Kristus miloval nás. Je to proto, že to spolu velmi úzce souvisí.
Co je podstata pekla? Není to ani věčný oheň, nejsou to ani věčná muka, ale je to prožít věčnost bez Krista a jeho všeobjímající lásky. Opak je nebe, kde je všeobjímající Bůh a jeho láska a jelikož i v nebi Bůh zůstane Bohem a člověk člověkem, tak my tam máme celou věčnost, do té jeho lásky dorůstat.
Říkám to vždy snoubencům na prvním setkání. Představte si, že když jste se seznámili, tak jste byli na bodu, kterému říkám bod nula a z tohoto bodu vaše láska rostla, až jste se rozhodli, že přes všechny těžkosti, které vás potkaly, chcete ten další život prožít spolu. A tomu říkám růst v lásce. Bohužel my na světě v lásce jenom nerosteme, ale i zažíváme pády, protože jsme porušeni náklonnosti ke zlému a tedy zde na zemi úplně dokonalé vztahy nikdy nebudeme mít, to až v nebi, kde do Boží lásky budeme neustále dorůstat.
Ale jak se té pravé lásce máme učit, když každý z nás je křehký a opravdově milovat mu nejde? Tak to nám říká právě to dnešní evangelium. Ježíš řekl: jako Otec miloval mne, tak já miluji vás, zůstaňte v mé lásce. Ano to je jediná cesta, zůstat pevně připoután ke Kristu, protože jaká je ta jeho láska? Vydávající se až do úplné krajnosti a to, když se člověk podívá na sebe, tak musí uznat, že ani přes veškerou svou snahu to prostě nejde. Ale vždy můžu říct, tak Pane, pomoz mi, pomoz mi milovat tak, jak jsi miloval Ty. A mnoho svatých to i dokázalo.
Např. můj biřmovací patron P. Maxmilián Maria Kolbe obětoval svůj život za jednoho spoluvězně. Místo něho se nechal v roce 1944 v Osvětimi zabít v cele smrti, aby ten spoluvězeň mohl žít. Bylo to tak, když v Osvětimi utekl nějaký vězeň, tak všichni ostatní museli nastoupit na plochu tábora a stát v pozoru tak dlouho, dokud nebyl daný vězeň dopaden. A když nebyl, tak bylo vybráno za něj 10 jiných, kteří byli zavřeni do cely smrti, kde bez jídla a vody umírali. Toho dne utekli dva vězňové a po několika hodinách jeden byl dopaden a zastřelen, ale druhý nikoli a za toho druhého bylo vybráno deset, kteří měli umřít strašnou smrtí. Jeden z těch deseti se rozplakal, protože měl rodinu a bylo cítit, že konec války je blízko a je zde reálná možnost koncentrační tábor přežít. A právě tohoto vězně se zželelo o. Kolbemu a tak řekl strážnému, že půjde do cely smrti místo něho. Strážný byl tak překvapen, že místo toho, aby oba dva na místě zabil, tak souhlasil. A když pak strážný odvedl o. Kolbeho spolu s dalšími devíti do cely smrti, tak se stala velká věc. Místo nadávek z cely smrti, které se odtud obvykle nesly, se zpívaly náboženské písně, a když po několika dnech tato cela byla otevřena, tak poslední živý byl právě pater Maxmilián, který měl před uvězněním už velmi podlomené zdraví, tak ten byl jediný přeživší, kterého museli usmrtit smrtící injekci, při které se modlil k Panně Marii.
A toho není žádný člověk schopen, pokud není navázán na Krista. A to je rovněž Kristova výzva, abychom tak činili všichni ve svém běžném životě, protože jedině tak můžeme dorůstat do Boží lásky a jednou se s Pánem setkat v jeho království.
A jak toho dosáhnout? Zachováváním Božích přikázání, protože kdo z nás by byl schopen oběti, jako otec Maxmilián? Asi nikdo, nikdo z nás a on ve svém raném věku možná také ne. Nejprve totiž musel na té cestě k Bohu ujít velký kus cesty, aby něčeho takového byl schopen. A musím říci, že já asi také ne. Ale je třeba si říci, zvláště tehdy, když po mně Bůh něco chce, do čeho se mně příliš nechce, tak tehdy je třeba si říci. Tak dobře, mám milovat Boha tak, že za své přátele položím život. Dobře, to nemusím, ale jsou zde menší věci, které mohu udělat.
Tak velkou věc, po mně Bůh nechce, ale chce po mně, abych postupnými krůčky do té jeho lásky dorůstal, a to udělat mohu. A to je rovněž hlavní poselství dnešního textu, drobnými krůčky se ukotvovat v Boží lásce, skrze kterou budu mít dobrý vztah nejen k lidem kolem sebe, ale i sám k sobě a tím budu růst pro Boží království nejen sám, ale budu i ukazovat směr těm, kteří jsou mně blízcí.
Amen