Liturgické texty: 1. čtení: Am 7, 12-15
2. čtení: Ef 1, 3-14
Evangelium: Mk 6, 7-13
Tak si představte, že bych přišel za některým z vás a vyzval vás, že jste povoláni hlásat Boží království. A že si ani nic sebou nemáte brát na cesty, protože o vše se náš Pán u vás postará. Tak tehdy byste si asi řekli: ten farář se asi zbláznil, tak já, bez jakýchkoliv zkušeností mám jít hlásat Boží království a ještě si ani nic nemám brát sebou na cestu, že prý se o mě Pán postará! No tak to tedy ne, takhle se přeci nedá žít!
Jenže to dnešní evangelium a ostatně i první čtení nám říkají úplně pravý opak. Jak je to možné? Jak je možné, že Pán posílá své učedníky bez toho, aby byli řádně vyškoleni, rétoricky, pedagogicky, psychologicky do světa a ještě je nabádá, aby do toho světa vyšli bez jakýchkoliv prostředků hlásat Boží království?
Je to proto, že člověk je od své přirozenosti nastaven pro Boží věci, ostatně to jsme slyšeli v tom dnešním druhém čtení. Ještě před stvořením světa si nás Bůh vyvolil v lásce, abychom byli přijati za jeho děti, tedy ještě daleko předtím, než jsme se zrodili, jsme byli takto stvořeni, ale starosti a strasti tohoto světa nás od tohoto úkolu často odvádí. Vždyť to znáte, pomodlím se, až dodělám to a to, něco pěkného si přečtu, až mě na to zbyde čas, tedy Bohu dáváme jen to, co mě zbyde.
A co na to Ježíš? Říká takto ne, vyjdi ze sebe, ze svých malých a často malicherných starostí a nech se naplnit Boží milostí, staň se nástrojem Boží milosti, vždyť k tomu jsi byl povolán ještě dříve, než si se zrodil.
Ano Bůh nám nabízí mnohem víc, než jsou naše představy, ostatně to budeme moci slyšet příští neděli, kdy se učedníci vrátí zpět z cest, jak byli naplněni Duchem svatým a ten skrze ně promlouval k těm, se kterými se setkali, ale vždy bude záležet na nás, jestli my se tímto Duchem necháme naplnit, nebo ne.
Ano, právě proto si ti učedníci neměli brát nic na cestu, aby se nenechali svazovat zbytečnými strasti. Zdá se nám to složité? Zdá se nám složité, takto k životu přistupovat? Jistě ano a nebylo to jednoduché, ani pro ty učedníky, ani pro proroka Ámose, jak jsme to slyšeli v prvním čtení, kde prorok říká: nejsem prorok, ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní, tedy jsem naprosto obyčejný člověk a do takových úkolů mně Bože netahej.
Jenže potom nenaplníš své lidství a to by byla škoda. Ano, není jednoduché vyjít ze své ulity a dát se Pánu k dispozici v té životní situaci, ve které jsem a často slyším: Víte, já bych rád, ale až dodělám to a to a to.
A to je velká ďáblova lest, že nás často spoutává úplnými zbytečnostmi a často i chvalitebnými, aby nás odvedl od věcí Božích. Že muž, nebo žena opustí rodinu, protože vidí, že tam je potřeba více. Že mnoho lidí si pouze touží života užít a zapomínají na to, k čemu byli stvořeni. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávaje.
Ano, o kolik by byl svět lepší, kdybych jen nemyslel a co z toho budu mít. Co mě za to dáš a jaký z toho budu mít profit? Jak by svět mohl vypadat, pokud bychom se jako ti apoštolové v síle Ducha svatého vydali být tím světlem pro ty, kteří to potřebují.
Ne, abych se já realizoval za každou cenu, ale proto, že vím, že jsem milované Boží dítě, které si Bůh vyvolil ještě před stvořením světa a o tuto radost se dokázal dělit i s těmi kolem sebe. Ano, ještě předtím je důležité mít splněny své základní povinnosti, protože co by to bylo za mámu, pokud by nechala děti ladem a šla se dělit se sousedkou o to, že je milované Boží dítě, tak takto by to nešlo, ale určitě stojí za myšlenku, jestli já se nenechávám příliš spoutávat starostmi o tento svět.
Stejné to bylo i s těmi učedníky, nejprve dokončili, to co měli a pak teprve vyšli do světa. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Pane, ty víš, jak je to pro nás těžké. Těžké to bylo i pro toho proroka Ámose, ale i on nakonec vyšel sám ze sebe a nechal se naplnit tvým Duchem. Tak Tě prosíme i nám dej tu odvahu se Tebou naplnit, abych dokázal naplnit to, k čemu jsme byl stvořen.
Amen