1. neděle adventní

Liturgické texty: 1. čtení: Jer 33, 14-16
2. čtení: 1 Sol 3,12 – 4,2
Evangelium: Lk 21, 25-28, 34-36
V posledních dnech jsme pravidelně četli o dnech plných hrůzy, které nastanou, až tento svět pomine. A mohla nás, nebo alespoň mě napadla otázka proč ke konci liturgického roku tomu tak je? Je to proto, abychom začali bilancovat a také si uvědomili, že ten život zde na zemi je velmi pomíjející a navíc se ďáblovi povedla jedna mistrovská lež, o které bych Vám rád dnes řekl jeden příběh.
Jednoho dne se satan rozhodl, že zvýší úroveň svých zlých skutků. Svolal si přednosty odborů a generální štáb pekelného oddělení propagandy a reklamy, aby vymysleli nové kampaně pokušení a nástrah zaměřené na lidi, stejně jako nové způsoby, jak v nich zahubit smysl života.
„Řekneme jim, že Bůh neexistuje, navrhl jeden ďábel. Satan zasupěl: „Chtěl bych něco méně přirozeného.“ „Řekneme jim, že žádný z jejich skutků nemá žádné důsledky,“ radil další. Satan zavrtěl hlavou: „To už si myslí sami.“ Třetí navrhl: „Řekneme jim, že se tolik vzdálili od správné cesty, že se jim už nikdy nepodaří vrátit zpět, protože lidé nejsou schopní se změnit.“
Satan vybuchl: „Už se stalo...“ Nejstarší a nejprohnanější ďábel si vzal slovo: „Necháme je prostě uvěřit, že mají hodně, hodně, hodně času...“ Satan, ďábelsky spokojený, se zasmál: „Ano, to je správný nápad!“
Kdybych věděl, že je to naposledy, dával bych na tebe pozor, zatímco bys usínal, poděkoval bych Pánu za tvůj vzácný život. Nechal bych tě, aby sis trochu zdříml. Kdybych věděl, že je to naposledy, doprovodil bych tě při odchodu až ke dveřím.
Kdybych věděl, že je to naposledy, poslouchala bych tvůj hlas, vypnul bych televizi, odložil bych noviny a věnoval ti všechnu svou pozornost. Zapamatoval bych si zvuk tvého hlasu a světlo tvých očí.
Kdybych věděl, že je to naposledy, co jsem s tebou, chtěl bych, aby byl každý okamžik důležitý. Nestaral bych se o jídlo, práci, dokonce ani o účty. Kdybych věděl, že je to naposledy, chtěl bych s tebou zůstat navždy.
Kdybych věděl, že je to naposledy, co jsme spolu, chtěl bych tě učinit šťastným. Dát si s tebou tvé oblíbené jídlo, zahrál si tvou oblíbenou hru. Vzít si den volna jenom proto, abych byl s tebou. Netrápil bych se tolik malými věcmi. Připomněl bych ti, jak důležitý pro mě jsi. Řekl bych ti, jak moc si přeji, aby ses dostal do nebe. Řekl bych ti, aby ses nebál, ale byl silný. Řekl bych ti, že tě miluji, a s úsměvem bych se s tebou podělil o naše nejhezčí vzpomínky.
Kdybych věděl, že je to naposledy, co jsme spolu, četl bych s tebou Bibli a pomodlil bych se k Bohu. Poděkoval bych Bohu za to, že nám umožnil, abychom se setkali, a za to, že se o nás tak mimořádně staral.
Kdybych věděl, že je to naposledy, plakal bych, protože bych s tebou chtěl strávit víc času. Kdybych věděla, že je to naposledy...
Vůbec nevím, kdy bude to naposledy. Pomoz mi, Pane, abych ukázal svou lásku všem lidem, kteří ovlivnili můj život. Toto může být naposledy, co jsme spolu.
Amen