Liturgické texty: 1. čtení: Iz 9, 1-3. 5-6
2. čtení: Tit 2, 11-14
Evangelium: Lk 2, 1-14
Dnes se nám narodil Spasitel světa. A možná nám desítky let trvá, že toto dnes se týká právě této chvíle a že to nám se týká mě. Že se pro mě narodil Spasitel, ten který má zachránit, ten jediný kdo mě může pomoci, který mě může vyvést z temnoty do Božího světla. Lidstvo prožívalo temnotu mnohých období své historie. Dokonce máme období, které historikové nazývají temné. Je však otázkou, co je temné a o co temné není. A není snad nejtemnější mravní úpadek dnešního pokolení? Z tohoto pohledu bychom mohli nazvat tu naší dobu, jako dobu nejtemnější. A snad právě dnes můžeme nejvíce čerpat z Izaiášova poselství, že lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo. Ano je to Bůh, který dokáže i tu největší temnotu proměnit, který dokáže najít lidi, kteří s tou mravní bídou nesplynou. A kteří budou vyčnívat jak lampy na cestě ostatním, aby neztratili úplně cestu, kterou se dá jako jedinou jít do Božího království. Nám, nám se narodil mě i tobě pro každého z nás Spasitel světa a je nejvyšší čas, abychom si uvědomili, že já ho potřebuji, dnes, více než kdy jindy. Protože jedině on může dát mému životu smysl.
Projevila se Boží dobrota, říká apoštol Pavel, a to ke všem lidem. Nejen k někomu. Bůh není jako my, kteří prokazují dobro jen některým. Bůh je ten, který nabízí dobro všem, i když jej mnozí nepřijímají. Ta dobrota se projevila, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto věku rozvážně, spravedlivě a moudře. A vždy bude dost lidí, kteří zneužijí Boži dobroty, aby urvali jen pro sebe. A Boží dobrota se projevila ne jen pro tuto chvíli, ale pro celý život. Pro to, abychom se definitivně odřekli toho co je zlé a vykročili úplně novým směrem. A z tohoto pohledu ty letošní vánoce mohou být úplně novým začátkem mého života. Pokud přijmu Ježíše jako svého Spasitele a zachránce. Protože tyto vánoce to mám být především já, pro kterého se narodí zachránce a Spasitel světa.
Sv. Jeroným si dal za úkol přeložit Písmo svaté do latiny, tak se rozhodl v den narození Páně jít do chrámu Narození. A když tam došel, zrovna tam byla sláva k narození Páně, a když slavnost skončila, tak všichni šli domů a on tam zůstal sám. A pak sešel pár schodů právě na to místo, do té jeskyně, která je dlážděna celá mramorem, kde na místě narození svítí neustále světlo. A Jeroným se tam sklonil a modlil se. Zapomněl na čas a v duchu si promítal celou tu událost této veliké noci. Marii, Josefa s bolestí, se kterou procházeli Betlémem, až do té chvíle, kdy Pán přišel na svět. A tak jako pastýři, když přišli k Ježíši, tak se mu zachtělo stejně jako oni tomu Ježíši něco dát. A tak se ptá. Pane, co bych Ti mohl dát. A vzpomněl si, že mu zbývá ještě veliké bohatství po rodičích a řekl: já Ti to dám! Já už to nechci, já chci žít pro Tebe. A potom zaslechl hlas: já jsem Pán nebe a země, to si myslíš, že pár tvých peněz je pro mě dar. Co my chceš dát? A tak Jeroným mu řekl, tak já Ti dám ty knihy, které jsem již přeložil a ještě přeložím, toho všechno se zřeknu a Tobě to daruji. A Pán řekl: já jsem pravda světa, co my chceš dát, jako lidskou moudrost chceš mi nabídnout? A Jeroným úplně nešťastný říká: tak Pane, řekni, co Ti mám dát a já Ti to dám. Tady to slibuji na tomto místě. A Pán mu řekl: dej mi své hříchy. Přijmi ode mě pokoj a odpuštění, to je tajemství vánoc. Co chceme Pánu dát? Když nemáme sebe nic, všechno co máme, jsme přijali od Boha, co můžeme dát a co je skutečně naše, tak to jsou ty naše provinění. A když je Pánovi dáme, tak můžeme za ně přijmout pokoj, který svět nemůže dát, který může dát jedině Bůh svým odpuštěním, a přijmout tu radost, kterou nenabízí tento svět, ale radost z milosti, protože Boží dobrota se projevila proto, abychom se odřekli bezbožného života, světských žádosti a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a moudře. Pán nebe i země přišel právě proto na svět, aby v našich srdcích našel místo, kde může přebývat.
Amen