Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48
2. čtení: 1 Jan 4, 7-10
Evangelium: Jan 15, 9-17
Nevím, jestli jste se někdy zamýšleli nad pravou povahou nebe a pekla. A možná vás napadlo, proč právě tím začínám dnes svoje kázání, když evangelium nám jasně říká, abychom se milovali navzájem, jako Kristus miloval nás. Je to proto, že to spolu velmi úzce souvisí.

Liturgický text: 1. čtení: Sk 9, 26-31
2. čtení: 1 Jan 3, 18-24
Evangelium: Jan 15, 1-8

Na ostrovské faře o předposledním dubnovém víkendu se opět sešly děti z 1. až 7. ročníku základních škol z Lipovce a Ostrova, které navštěvují hodiny náboženství. Tentokrát jsme pobyt zaměřili na téma přátelství. V pátek v podvečer se děti, které byly na takovém pobytu poprvé, seznámily s ostatními účastníky. Potom jsme spřádali z vlny pavučinu mezilidských vztahů. Na závěr této hry jsme si názorně ukázali, jak snadno se dají mezilidské vztahy zpřetrhat. Večer se promítal biblický příběh o králi Davidovi, o jeho hrdinských činech a jeho přátelství s Jonatanem.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 4, 8-12
2. čtení: 1 Jan 3, 1-2
Evangelium: Jan 10, 11-18
Dobrý pastýř, v čem spočívá ta dobrota, toho pastýře? V evangelium je to vysvětleno, právě ve vztahu k těm ovcím. Jeho dobrota se projevuje tou péčí a starostlivostí a hlavně tím, že ten pastýř naprosto nepochopitelně dává život za své ovce.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 3, 13-15.17-19
2. čtení: 1 Jan 2,1-5a
Evangelium: Lk 24,35-48
Strach, jedna z nejsilnějších lidských emocí. Každý z nás jej má a strachujeme se o to či ono a potom dokážeme jednat naprosto iracionálně. Navíc mediální prostor ví, že strach je jedna z nejsilnějších lidských emocí a tak na něj stále útočí. Jsou nám představovány krize, ty či ony, aby člověk nezůstal chladným a stále dychtil po nových informacích.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 4, 32-35
2. čtení: 1 Jan 5, 1-6
Evangelium: Jan 20, 19-31
Vzpomínáte paní, jaké to bylo dřív, tenkrát plný kostel lidí a na Boží Tělo vyzdobené, plné břízek. No a co teprve ty průvody a to procesí a poutě a družičky, tolik družiček tady stávalo. No jo, to už dneska není, to kde pak, ta dnešní doba, to už vůbec. A tak vzpomínáme, naříkáme, někdy také nadáváme a někdy se také strachujeme. Strachujeme se, jak to půjde dál, když je v tom kostele stále méně lidí a když už se nechodí procesím.

1

2

3

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10,34a. 37-43
2. čtení: kol 3, 1-4
Evangelium: Jan 20, 1-9
Máme před sebou úryvek evangelia, ve kterém vidíme tři první svědky prázdného hrobu. Marii Magdalskou, Petra a Jana. Maria u hrobu jako první, která přišla s láskou ošetřit Ježíšovo mrtvé tělo a nalezla prázdný hrob. Celá zmatená běží k učedníkům a ti také běží ke hrobu. Všichni tam běží s touhou a láskou, ale také se zmatkem a úzkostí.

Dnes slavíme posvátnou noc a my žijeme právě ze dvou nocí. Ta první noc, to je noc Božího narození. Kdy zasvítilo Boží světlo a osvítilo temnotu lidství, protože lidstvo se od hříchu prvních lidí  potácelo v temnotách. A toto je druhá noc, ve které to světlo, které přišlo na svět a do vlastního přišlo, ale vlastní ho nepřijali, to světlo, které lidé zhasli o velkém pátku, tak znovu Bůh rozsvěcí. A navěky zářit bude a to je noc Kristova vzkříšení. To slavíme dnes a tato událost této noci nám dává smysl našeho života.

1

2

3